Autor:
Sarah J. Maasová
Ilustrátor:
Není
Počet
stran: 664
Rok
vydání: 2018
Chaol
byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen
a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká
zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Antice, pevnosti na Jižním
kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby
přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války
zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem
důležitější.
Můj
dojem: Chaol byl ze začátku série má nejoblíbenější postava. Ve
čtvrtém díle už to nebylo to pravé ořechové, ale stále se řadí mezi ty, které
mám ráda. Proto jsem si nemohla přát nic lepšího než díl vyprávěný z jeho
pohledu. A jak to dopadlo? Splnila Věž úsvitu má očekávání?
Atica
je země naprosto odlišná od toho, na co jsme doposud byli zvyklí. Jak se říká,
jiný kraj, jiný mrav. A tady to platí stoprocentně. Nové zvyky připomínající
kulturu z Východu nebo starověký Řím mohou někdy až nahánět husí kůži.
Setkáváme se s něčím úplně jiným. A to je klad, ale i zápor celé knížky. Na
jednu stranu nás autorka zavádí na Jižní kontinent, zcela nové území, ovšem
zatímco u předcházejích dílů měla několik knih na popis Severu, zde má pouze
jednu knížku, aby odhalila všechna zákoutí nové a rozsáhlé kultury. Od božstev
a kmenů až po královskou rodinu. Stránky tak narůstají a nemůžeme se divit, že
Věž úsvitu je taková bichle. Od Sarah jsme zvyklí na napínavost a akci, ale Věž
úsvitu se dobrou polovinu docela táhne a poprvé u této autorky jsem měla
problém se začíst.
Rozsáhlost
ovšem není jediný problém. Postavy. Ano, postavy. Zatímco u zbytku série máte
Aelin, Doriana nebo třeba Jeřába, tady jsou hlavními tahouny ,,pouze"
Chaol a Nesryn. A pokud Vám Nesryn nepřirostla k srdci, tak máte celkem smůlu a
kapitoly s ní Vám asi ubíhat nebudou.
Co by
to ovšem bylo za díl Skleněného trůnu, kdyby během toho, co se Chaol vyrovnává
s temnotou a zničeností, která ho zžírá, nedoprovázela příběh i romantická
linka. Ani zde si jí autorka nemohla odpustit. A ačkoliv je dle mého
předvídatelná, zčásti až klišoidní, nevadila mi. Světe,div se, ale byla jsem za
ni dokonce i ráda. Díky ní jsem se ke knížce ráda vracela a prokousala jsem se
nudnými částmi.
Na co
je ovšem Sarah J. Maas mistryně, je propojenost jednotlivých dílů. Stejně jako
u Říše bouří, i zde se začnou spojovat lanka z Krvavého ostří. A nenechte se
mýlit, nejen hlavní postavy z povídek zde oblečou nové kabátky. Zejména u jedné
vedlejší role jsem to nečekala a díky zvratu ve Věži úsvitu dostala prostor to
v závěrečném dílu série celé pořádně zamíchat. Musím před autorkou smeknout.
Abych
ale jen nepsala, jak je Věž úsvitu z půlky táhlá, temná místa s pronásledováním
a odhalováním autorka psát umí a nepřeháním, když řeknu, že mi tuhla krev v
žilách. Dozvíme se další kousky skládačky o valzích a zejména jeden poznatek by
mohl rozhodnout o průběhu celého závěru. Ovšem jak moc je pro sérii zásadní číst
tento díl, pokud třeba Chaola moc nemusíte, těžko říct. Osobně si myslím, že
většina důležitých informací bude zakombinována v Kingdom of Ash někde na
začátku, ale nemohu to říci s jistotou, protože jsem knížku zatím nečetla.
Ačkoliv
Věž úsvitu nebyla úplně podle mého gusta a u některých částí jsem vrtěla
hlavou, nemohu říci, že by to bylo zklamání. Sarah psát umí, ale ostatními díly
si nastavila hodně vysokou laťku. Každopádně už teď jsem zvědavá, jak to s
Aelin a ostatními dopadne v posledním díle.
Hodnocení:
8/10
0 komentářů