Nikdy by mě nenapadlo, že si dobrovolně přečtu knížku o fotbalu. Když tedy před dvěma roky vyšel Kulti, říkala jsem si, že to není nic pro mě. Před pár dny jsem se k němu úplnou náhodou dostala. Měla jsem chuť na nějakou jednohubku a po ruce zrovna nebylo nic jiného. Jak tedy nakonec mé první setkání s Marianou Zapatou dopadlo?
Včera oslavil blog své 6. narozeniny! Všem moc děkuji za podporu, komentáře, zprávy a doufám, že vás články budou dál bavit. Jsem ráda, že jste se mnou i na sociálních sítích, především na Instagramu, kam přispívám nejčastěji.
Ještě jednou moc děkuju!!!
Nemá cenu lhát, Kudy ke hvězdám mě zaujala především překrásnou obálkou. Ani anotace ale nezněla špatně. Slibovala hate-to-love romanci uprostřed americké divočiny, což se mi zdálo jako skvělý nápad. Čas od času ráda „vypnu“ u nějaké fajn oddechovky, a tak jsem se pustila do knížky od Jenn Bennett. Je ovšem pod nádherným obalem stejně úžasný příběh?
Čtvrtý díl této série, kterou máte rádi, jsem plánovala hodně dlouho. Před maturitou na něj ovšem nebyl čas, a tak vychází až nyní. Tentokrát se podíváme na retelling, který tak úplně retellingem není. Jedná se o fantasy inspirovanou slovanskou mytologií. Už víte, o které knížce mluvím?
Když čtyři roky čekáte na třetí díl jedné z nejlepších českých fantasy, rozporuplné recenze nejsou zrovna to, co byste chtěli slyšet. Bála jsem se. A bála jsem se opravdu hodně. Naslouchač je má srdeční záležitost, směle se vyrovná zahraniční tvorbě a v mnoha ohledech ji i předčí. A teď by mělo přijít zklamání?
S trochou nadsázky by se dalo říci, že Otka patří mezi young adult klasiky. Dle knižní předlohy byl natočen stejnojmenný film, byla jednou z prvních knih tohoto žánru u nás a ve své době si získala srdce nejedné čtenářky. Uběhlo už 6 let od jejího vydání, nicméně já se k ní dostala až teď. A co na tuto stálici říkám?
V poslední době se objevuje spousta doplňkových knížek k úspěšným sériím, ať už se jedná o Šepotání, Selekci nebo třeba Skleněný trůn či Dvory. Ne vždy to ale dopadne úplně dobře. Někdy zkrátka marketing zvítězí nad kvalitou. Není tedy divu, že jsem k Baladě o ptácích a hadech přistupovala s jistou rezervou. Jak ale můj návrat do světa Hunger Games skutečně dopadl?
Před necelým rokem jsem na svém Instagramu publikovala příspěvek, který se týkal knihomolství a zaryté představy „ideálního“ knihomola. V posledních dnech se k němu často vracím. Vzpomněla jsem si na další a další předsudky, které mezi lidmi panují, a proto jsem se rozhodla věnovat tomuto tématu i samostatný článek.
Občas si člověk po všech těch fantasy sériích musí dát na chvilku pauzu a pustit se do něčeho zcela odlišného. Přestože jsem zatím četla jen Hanu, věděla jsem, že Alena Mornštajnová bude tou správnou volbou. Ať už se tedy mezi vaše oblíbené žánry řadí fantasy, young adult či sci-fi, co takhle dát šanci Slepé mapě, skvělému rodinnému románu?
V young adult literatuře málokdy narazíte na něco zcela nového. Většina knížek je jen obměnou příběhu, který už byl napsán dříve. Přestože miluju nesmrtelné hate-love romance, je příjemným překvapením objevit i téma, jež není v našich vodách příliš časté. Yasmin Rahmanová se ve svém debutovém románu Co jsme si nikdy neřekli nevěnuje jednomu, ale hned několika společenským tabu, která by ovšem vůbec tabu být neměla.
Americká spisovatelka Ruta Sepetys se již několik let řadí k předním autorům a autorkám. Své příběhy zasazuje do temných, a bohužel i často opomíjených období světových dějin. Ve své nejnovější knize s názvem Mlčící fontány poodhaluje diktátorský režim generála Franca, jenž se chopil moci po španělské občanské válce. V čele státu stál až do své smrti v roce 1975.
Rok se s rokem sešel a je tu opět malé ohlédnutí za uplynulými měsíci z knižního hlediska.
Ještě než se ale vrhneme na jednotlivé tituly, ráda bych vám popřála šťastný nový rok 2021. Asi nikdo z nás na počátku toho minulého nepředpokládal, že bude, jaký nakonec byl. Doufejme, že se brzy vše uklidní a život se vrátí do ,,zarytých kolejí". Hodně štěstí, zdraví, lásky a splněných snů i tajných přání.
V roce 2020 se mi po delší době podařilo splnit knižní výzvu. Přečetla jsem celkem 40 knih, dohromady tedy 9 400 stran. Značnou část tvořila povinná četba, jelikož se pomalu ale jistě blíží maturita, a tak spousta knih byla kratšího rozsahu. Průměrně měla jedna knížka 235 stránek.
Velkou část přečtených knih jsem i zrecenzovala, pokud byste chtěli vědět, které to byly, stačí kliknout sem a odkaz vás přesměruje na seznam. V uplynulém roce jsem si také dala re-reading celé Selekce, stálice v young adult literatuře. A jak se mi knihy líbily? Jaké jsem z nich po letech měla pocity? To i mnohem více se dočtete ve speciálním článku, který jsem Selekci věnovala.
Dnes bych vám chtěla představit tituly, na které sice nevyšla samostatná recenze, ovšem rozhodně by neměly být opomenuty.
Pravidelní návštěvníci mého blogu nejspíše vědí, že na komiksy nemám zrovna nejšťastnější ruku. Ovšem v srpnu jsem objevila jeden, který předčil má očekávání. Je jím Harleen od chorvatského kreslíře Stjepana Šejiće. Přiznávám, nejsem žádný odborník na superhrdiny, i tak si mě kniha získala. Graficky je Harleen zpracována úchvatně, a i příběh jako takový mě bavil. Zvlášť samotný vývoj hlavní hrdinky doplněný povedenými kresbami byl velice povedený.
Další velké doporučení je z trochu odlišného soudku. Dáváte šanci starším knihám? Ne? Tak teď byste měli udělat výjimku. Kniha Easy? vydaná roku 2013 se na první pohled tváří jako typická romanťárna - vysoká škola, tajemný mladík, opuštěná hlavní hrdinka. První zdání ale klame. Autorka se v knížce pouští i do témat, která nejsou v young adult literatuře příliš častá - např. znásilňování, stalking atd. I přesto se ovšem Easy? čte velice rychle a stránky ubíhají jedna za druhou. A asi největším plusem je povedené vykreslení romantické linky. Žádná láska na první pohled, ale pomalé sbližování, získávání důvěry a poodhalování minulosti.
U romantiky ještě chvíli zůstaneme. V posledních dnech roku 2020 se mi do rukou dostala jedna z nejočekávanějších knih podzimu - Kroniky prachu: Pár stránek navíc... Tento dodatek je opravdu pro ty, kterým se Kroniky hodně líbily a příběh i postavy si zamilovali natolik, že by s nimi chtěli strávit ještě pár stránek. Autorka v útlé knížečce poodhaluje zákulisí příběhu, popisuje svůj vztah k postavám, nechybí ani překrásné ilustrace. Trochu mě mrzelo, že pan Reed nedostal větší prostor. Nemám nic proti vedlejším postavám, ale přeci jen mě příhody mrzutého knihovníka zajímají více. I tak jsem si ale knihu užila.
Na podzim také vyšel již pátý díl oblíbené série o Marii Kostkové, tentokrát s názvem Aristokratka u královského dvora. Musím uznat, že se mi příběh líbil více než Vlna zločinnosti na zámku Kostka. Na druhou stranu se ovšem některé vtipy opakují. Nevím, co se stalo, ale Mariino chování mi občas trochu vadilo, což se mi u předchozích knih nestalo ani jednou. Stále je to ale oddechové čtení. Uvidíme, s čím přijde Evžen Boček v šesté knize, kde bychom se mohli dočkat i konečného rozřešení.
Jak jsem již psala výše, v uplynulém roce jsem četla hodně klasiky. Většinou povinnou četbu v ročním shrnutí nezmiňuji, protože bych jen opakovala slova někoho jiného, ale tentokrát udělám výjimku a alespoň jeden odstavec jí věnuji. K povinné četbě jsem dlouho měla vyloženě negativní vztah. Povídky malostranské byly jedno velké utrpení. Myslím si, že k některým knihám si člověk najde cestu až časem. Dnes jsem ráda, že jsem se na povinnou četbu ,,nevykašlala" a raději ji přečetla, i když mě zrovna moc nebavila. V roce 2020 se mi do rukou dostaly tři klasiky, které by si dle mého měl přečíst každý - Na západní frontě klid, Bílá nemoc a Farma zvířat. Snad není nutno dodávat, jak moc jsou tato díla nadčasová. Farmu zvířat jsem navíc přečetla i v angličtině. Vůbec se toho nemusíte bát. Spoustu slovíček odvodíte z kontextu.
A ještě takový malý tip na závěr. V srpnu jsem se pustila do Kupce benátského, kterého asi všichni známe. Po přečtení jsem si pustila přednášku pana profesora Hilského, ve které rozebíral pozadí příběhu, a musím říci, že celá kniha dostala ještě větší rozměr.
A jaký byl váš rok 2020? Účastnili jste se nějaké knižní výzvy? Pokud ano, podařilo se vám ji splnit?