Autor:
Marina a Sergej Djačenko
Ilustrátor:
Není
Počet
stran: 296
Rok
vydání: 2019
Během královské slavnosti přilétl strašlivý drak a unesl
princeznu na svůj hrad. Její život se rázem změnil. Jediné, co teď s jistotou
ví, je skutečnost, že má sehrát roli v prastarém Rituálu. Světlým bodem jejího
života v zajetí jsou návštěvy záhadného mladíka jménem Arman. Jak se na
opuštěný ostrov dostal a co je vlastně zač? Když na to přijde, je už příliš
pozdě... Láska k dračímu princi je totiž hořká a velmi nebezpečná.
Můj
dojem: Jsou to asi dva roky, kdy jsem poprvé viděla film
Dračí princ. Okamžitě jsem si ho zamilovala pro kouzelnou atmosféru a
romantický příběh, který je sice na motivy pohádky Kráska a Zvíře, nicméně ji
zpracoval tak netradičním způsobem, že na první pohled není v příběhu ani znát.
Dokážete si tedy představit mé nadšení, když jsem zjistila, že nakladatelství
Fragment plánuje vydat knižní předlohu právě k tomuto filmu. Jak se tedy knížka
a film liší?
Jak nadšená jsem
byla na začátku, tak rozpačitě jsem se cítila během čtení prvních pár kapitol.
Na rozdíl od filmu nepochází princezna ze zimní vesničky inspirující se ruskou
kulturou. Právě naopak. Přivítá vás veselé království zaplavené zlatavým
slunkem se všemi svými vlastními zvyky a tradicemi. Marně byste tu hledali tu
kouzelnou a nenahraditelnou ruskou atmosféru, která dělá Dračího prince tak
jedinečným. Rituál se podobá mnohem více klasické fantasy - svět, postavy,
kultura. To vše je zcela smyšlené.
Zatímco ve filmu
není Kráska a Zvíře téměř znát, kniha je pohádkou inspirována velmi silně a
podobnost k původnímu příběhu najdete snad na každé stránce. Je tedy jasné, že
rámec zůstává beze změny, stejně jako u dalších retellingů. Rituál si ale
vypůjčil i další motivy jako například kouzelné zrcadlo. Právě kvůli velké
podobnosti vás kniha ani nemůže kdovíjak překvapit. Spoustu situací tušíte už
několik stran předtím, než se doopravdy stanou.
Příběhu nepomáhá
ani hlavní hrdinka. Princezna Juta je taková nemastná neslaná. Chvilkami se
chová jako ubulené děcko, za pár řádek se z vystrašené dívenky stane dospělá
žena beze strachu. Ach jo. Na druhou stranu chemie mezi princeznou a Armanem
záhadným způsobem funguje. Čtení ubíhá jedna báseň. Nedej bože, aby ale ti dva
nebyli spolu. Zároveň není Rituál přeslazený, jak jsem předpokládala. Děj se
veze na poklidné notě, místama protkaný trochou té růžové, nicméně nečekejte
nic velkého. Alespoň za to jsem ráda.
Říká se konec
sladký, všechno sladké. Co když to tak ale není? Knihu jsem si i přes naprostou
neshodu s filmem užívala, četla se mi lehce a přelouskala jsem ji za necelé dva
dny. Všechny její mouchy bych jí odpustila, nebýt konce. Dočtu stránku, otočím
list a tam prázdno. Ani jeden jediný odstaveček. Prostě nic. Kdo Rituál četl,
určitě mi dá za pravdu, že konec je velice zvláštní a svým způsobem
nedovyprávěný. Stačilo přidat stránku, dvě a byla bych nadmíru spokojená.
Troufám si
tvrdit, že největším kamenem úrazu Rituálu je jeho přirovnávání k filmu, které
je uvedeno i na obálce. Nebýt toho, mohlo se jednat o další milý retelling,
který sice není kdovíjak originální, nicméně potěší a jako oddechovka je
ideální. Takhle už ale víte, co nabídl film a předpokládáte, že taková bude i
kniha. Jsem velmi na rozpacích, jak Rituál ohodnotit. Na jednu stranu nemohu
říci, že by se mi nelíbil. Dokázal mě zbavit čtecí krize a opravdu jsem si ho
užila. Ovšem myslím si, že se z příběhu dalo vytěžit trochu více. Pokud tedy
nejste vyloženě milovník pohádek a Krásky a Zvířete, nejsem si jistá, zda je
pro vás Rituál to pravé ořechové.
Hodnocení:
6,5/10
Původní datum vydání: 24.12.2019
0 komentářů