Tisíc polibků


Autor: Tillie Coleová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 352
Rok vydání: 2017

Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká.


Můj dojem: Znáte ten pocit, kdy od knížky na základě dojmů ostatních čtenářů čekáte maximum, ale nakonec je to úplně jinak? Čas od času se to stane i mě a o to více mě mrzí, že právě u Tisíce polibků. Co se doopravdy skrývá za éterickou a jemnou obálkou doplněnou krásnými fondy názvů kapitol?

Dětská láska, která přetrvá vše. Poppy a Rune žijí už od mala jeden pro druhého. Zdánlivě jednoduchý příběh věčné lásky, který by chtěl prožít každý. Tedy až do doby, kdy se všechno změní. Abychom ale pochopili přítomnost, musíme s hlavními hrdiny prožít i minulost. Vydáváme se tedy zpět o několik let. Do doby, kdy se Rune přistěhoval a stal se nejlepším kamarádem Poppy, zjistíme, jaké poslání má sklenice s Tisíci polibky, a dozvíme se, co vedlo k tomu, že se všechno změnilo.

Svět vidíme dvěma očima - pohledem Runeho a pohledem Poppy. A to byl jeden z největších kamenů úrazů celé knihy. S kapitolami psané Poppy jsem ještě takový problém neměla. Hrdinka mi nesedla, na můj vkus byla až moc idilická a optimistická. Prakticky neměla žádnou vadu, se vším se dokázala v klidu smířit a svět viděla růžovými brýlemi, tak aspoň na mě působila. K jaké postavě si čtenář vyvolá sympatie, to už je u každého jinak, ale alespoň na jejích kapitolách bylo vidět, že jsou od ,,ní". To se ovšem nedá říci o kapitolách Runeho. Na nich bylo až moc poznat, že byly psané ženskou autorkou. Četla jsem o věcech, které mi k introvertnímu klukovi moc neseděly a popisy pocitů mi přišly někdy až povrchní.

Hledáte přeslazenou romaňtárnu se silnou láskou nebo klasickou young adultovku? Ano, v tom případě asi Tisíc polibků splní Vaše očekávání. Nic víc ale nabídnout nemůže. Na mě příběh působil až moc klišoidně. Ani tak ne samotný vztah Poppy a Runeho, ale spíše vedlejší okolnosti. Přesně je tady vyjmenovat nemůžu, protože to bych spoilerovala, ale autorka vzala věci, o kterých se v poslední době hodně píše, a dala je dohromady.

Jak už jsem naznačovala, knížka je jako sladký dortík politý čokoládou a navrch ještě posypaný cukrem. Víc sladké už to být ani nemůže. Čeká Vás opravdu hodně polibků, na můj vkus až moc. Celkově na mě knížka se všemi těmi citovými výlevy, jak Runemu Poppy chybí a jak žijou jeden pro druhého, působí, že jediné, čeho chtěla autorka docílit, je zahrát na čtenářovy city. A to se jí v mém případě nepodařilo. Tillie Cole píše poměrně rozvláčněně, spoustu věcí popisuje a její kapitoly mi přišly až příliš dlouhé, jelikož mi čtení vůbec neubíhalo. Nejvíce se mi líbily poslední stránky, kdy jsem sice byla částečně dojatá, ale nespotřebovala jsem tunu kapesníčků. Konec ani nejde nějak popsat. Jedním slovem je zvláštní.

Aby to ale nevypadalo, že jsem si v Tisíci polibků nenašla alespoň jednu maličkost, ze které bych měla radost, musím říci, že autorka si pohrává se zajímavými myšlenkami. Příběh Poppy a Runeho ukazuje, že každý den je výjimečný a měli bychom si ho vážit a užívat života. Řekla bych, že je v knížce znát i víra a to poměrně dost.

Jak už to u mě bývá, ty největší bestsellery mě nejvíce zklamou. Na Tisíc polibků mám názor, že je to další průměrná young adultovka a myslím si, že jsou daleko lépe napsané knížky, které Vás dojmou a dojem z nich zůstane ještě dlouho po dočtení.

Hodnocení: 5/10


Původní datum vydání: 10.9.2018

0 komentářů