Autor:
Holly Blacková
Ilustrátor:
Není
Počet
stran: 420
Rok
vydání: 2018
Jude
bylo sedm, když jí zabili rodiče a unesli spolu se sestrami na proradný dvůr
víl. O deset let později ale netouží Jude po ničem jiném než patřit mezi víly.
A to i přes to, že je smrtelná. Většina víl lidmi pohrdá a nejvíce podlý princ
Cardan. Aby Jude získala vysněné místo u dvora, musí se princi postavit.
Zaplete se však do intrik, a když hrozí, že násilí zničí slavný dvůr, rozhodne
se pro pochybné spojenectví, které ji může stát život.
Můj
dojem: Vlna Krutého prince zasáhla v knižním světě snad úplně
každého. Pěly se na něj ódy jako o jedné z nejlepších knížek. Víme, jak to ale
bývá u moc propagovaných knih. Skutek utek. Rozhodla jsem se tedy knížku
přečíst také a říkám si: Četli jsme vůbec tu samou knihu?
Od
doby, co Sarah J. Maas začala psát své příběhy s nelítostnými vílami, jako by
se s nimi roztrhl pytel. Vzniká stále více a více knih a je jen otázkou času,
kdy jimi budeme přehlceni. Tentokrát se to ale opravdu nepovedlo. ,,Nelítostné
víly" Holly Black nakonec zas tak nelítostné nejsou. Vlastně se z toho
vyvine jen dětské škádlení a pošťuchování, které trvá bezmála 80 stránek.
Ani
vymyšlený svět nebyl můj šálek kávy. Klidná krajina jak z pohádky mi celkově
neseděla ke všemu, co nám Jude vyprávěla a nedokázala jsem si moc dobře
představit, jak funguje propojení s lidským světem, o kterém se dovídáme už v
prologu. Inspirace Sarah J. Maasovou je jasná na první pohled, ale ve srovnání
s Dvory na mě Krutý princ působí jen jako chabá pohádková verze.
Proč
jsem tedy knihu neodložila? Existuje pár výjimek, kdy jsem knihu nedočetla, ale
většinou to nedělám a za druhé, jestli má Krutý princ jednu světlou stránku,
pak je to čtivost. Jen díky ní jsem se ,,prokousala" k těm zajímavějším
částem, které čekají až na konci. Jako odměna za všechno to trápení. Alespoň ty
stály za to. Na pár světlých okamžiků spatříme tu temnou stránku víl a intriky,
tajemství i vraždy začnou vyplouvat na povrch. Proč až teď? Proč to tak nemohlo
být už od začátku, ptám se.
S
Jude jsem problém neměla. Na svůj osud si nestěžovala, zaplať pánbůh, protože
ufňukaná hlavní hrdinka by byl poslední hřebíček do rakve. Dokázala se
rozhodnout a vzít věci do svých rukou. Na druhou stranu mi ani nepřirostla
kdoví jak k srdci. V situacích, kdy jsem se o ní měla bát, jsem jen pokrčila
rameny a šla dál. Ani Cardan nebyl má oblíbená postava. Nevím, jestli to tak
měl i někdo, ale na mě působil jako postava, u které si autorka přeje, aby ji
všichni milovali. Tajemný, podle ostatních krutý, ale skutečnost není tak
jednoduchá, a se zálibou zesměšňovat hlavní hrdinku. Není tohle typický vzorec
,,bad boye"? Asi nejvíc mi přirostla k srdci Vivien, sestra Jude. Svou
potrhlou povahou a chutí porušovat pravidla si mě získala.
Co
musím ale uznat, jsem ráda, že autorka neudělala z Krutého prince slaďárnu s
romantickou linkou, kterou jsem čekala. Pokud bude Podlý král, druhý díl,
pokračovat ve stejné úrovni jako konec Krutého prince, klidně by mohl mít něco
do sebe, jelikož závěr už pohádku nepřipomínal vůbec. I tak je ale Krutý princ
hořkým zklamáním a pro mě průměrnou fantasy.
Hodnocení:
5/10
Původní datum vydání: 21.7.2019
0 komentářů