Autor:
Iona Greyová
Ilustrátor:
Není
Počet
stran: 440
Rok
vydání: 2017
Píše
se rok 1943 a v nálety zničeném Londýně se setkávají dva mladí lidé: nešťastně
vdaná Stella a pilot amerického letectva Dan. Ve dnech, kdy si nikdo není jistý
tím, co bude zítra, se do sebe bezhlavě zamilují. Chvíle, kdy spolu mohou být
šťastní, však trvají jen krátce. Dan odchází bojovat, ale slibuje, že se pro
Stellu po válce vrátí. O sedmdesát let později vhazuje Dan do schránky poslední
dopis. Jeden z mnoha, který Stelle poslal na adresu místa, kde spolu měli po
válce začít žít, a na které mu nikdy neodpověděla. Otevírá ho však Jess, mladá
dívka, která v opuštěném domě hledá úkryt před svým násilnickým přítelem. Když
si přečte Danovy nádherné dopisy, rozhodne se, že se ho pokusí vyhledat a
pomůže mu jeho ztracenou lásku najít…
Můj
dojem: Pokud se alespoň trochu pohybujete v knižní komunitě, určitě Vám
neuniklo boom, které proběhlo po vydání Dopisů, které nikdo nečetl. Rázem jste
se mohli všude dočíst, jak je to fantastická dojemná knížka, která prakticky
nemá žádné zápory. Téměř po roce jsem se k ní dostala i já. No, za mě je teda
má. A není jich zrovna málo.
Příběhy
z období druhé světové války zrovna nevyhledávám, ale řekla jsem si, proč ne.
Zkusím zase něco jiného. Dozvím se nové informace, které jsem do té doby
neznala. Dopisy, které nikdo nečetl jsou podány hodně lidsky. Sledujeme
společenskou atmosféru mezi lidmi, chod domácnosti i morálku tehdejší
společnosti. Zdánlivě dokonalé manželství Stelly a Charlese se ale postupně
rozpadá. Rozhodně to není čtení pro každého. Náročnější čtenáři budou nejspíše
zklamaní, protože příběh jako takový je sice hezký, ale nepřijde mi, že by šel
příliš do hloubky. Když to zjednoduším, děj se točí hlavně kolem Stelliných
vztahů.
V
knížce nás provází dvě dějové linky. Jedna z minulosti a druhá ze současnosti vyprávějící
o Jess, která právě prožívá těžké životní období. Nemá kde bydlet, nemá peníze,
neví co bude dělat. Zároveň se seznamujeme i s Willem, který sice práci má,
jeho rodina je poměrně bohatá, ale Will je pro ni jako černá ovce. A tohle byl
kámen úrazu. Vůbec jsem se nemohla začíst. Celých dvě stě stran jsem přečetla
jen silou vůle. Autorčin styl psaní je dost popisný, takže knížka se nečte
zrovna dvakrát rychle. Když se k tomu přidal i fakt, že v druhé dějové lince z
přítomnosti se nic nedělo, stalo se z toho vyloženě utrpení. Minulost byla
zajímavá a komplikovaná, ale současnost vázla.
Jak
už jsem psala výše, klíčovým bodem pro celou knížku jsou Stelliny vztahy. V
první polovině knížky bych mohla s klidem říci, že je to hlavní a jediné téma.
Pak ale přichází část druhá a velký zvrat. Obě roviny naberou nečekané tempo a
spád a stránky utíkají jedna za druhou. Už tu není ta nevyrovnanost. Současnost
i minulost do sebe dostane napětí, které se ještě umocňuje střídáním kapitol.
Dopisy,
které nikdo nečetl nejsou pro úplně nejmenší čtenáře, jak by se mohlo zdát. I
když jde především o romantiku a lásku, autorka do příběhu zapojila i témata
jako je třeba násilí. Nebudeme si lhát, příběh je docela naivní, ale díky tomu,
že ne všechno je tak růžové, jak zvenku vypadá, je mnohem více uvěřitelný.
Chvílemi mi z toho až běhal mráz po zádech.
Dopisy,
které nikdo nečetl je pro mě strašně těžké hodnotit. Z první poloviny jsem byla
vyloženě zklamaná. Kdyby ovšem byla napsána tak jako druhá část, nemohla bych
nic vytknout. Je to tak půl na půl a podle toho je i moje hodnocení.
Hodnocení:
6/10
Původní datum vydání: 3.12.2018
0 komentářů