Autor: Jay Kristoff
Ilustrátor: Není
Počet stran: 448
Rok vydání: 2019
Dcera popraveného zrádce Mia Corverová se ukrývá ve městě postaveném z kostí mrtvého titána. Vydává se na cestu, aby se stala učednicí nejobávanějšího a nejtajemnějšího sdružení vrahů v celé zemi - Rudé církvi. I když vyniká v použití jedů a zbraní, nemůže ji to zachránit před spiknutím, které se na ni v temnotě chystá. Dokáže ho odhalit včas, než ji dostihne, a pomstít se těm, kteří můžou za smrt jejího otce?
Můj dojem: Nikdynoc se stala knížkou, která hned po svém vydání projela napříč celou knižní komunitou. Vidět jste ji mohli snad úplně všude. I já jsem si ji chtěla dlouhou dobu přečíst, ovšem na Světe knihy v květnu byla vyprodaná, a tak jsem se k ní dostala až teď.
Abych pravdu řekla, ze začátku jsem byla dost zklamaná. Jak já jsem se na knížku těšila, ale prvních 100-150 stránek mi přišlo spíš jako průměr. Tohle je to boom? Tohle je ta všemi opěvovaná knížka? Nechápala jsem a říkala si, jestli vůbec čtu ten samý příběh. Nemohla jsem se vůbec začíst. Paradoxně poznámky pod čarou, které většina lidí brala jako zdržování děje, mi nevadily. Naopak se mi líbily, dokreslovaly celý svět a občas jsem se u nich i zasmála.
Příběh se pomalu začal rozjíždět a mě mé rozpaky opustily. Najednou někdo zmizí, něco nedává smysl a vy chcete zjistit, co nebo kdo za vším stojí. Už jsem neměla problém se začíst. Posledních 200 stran jsem slupla jako malinu a nestačila se divit. Málokdy mě něco v knížce opravdu překvapí. Většinou tak nějak tušíte, co se autor chystá udělat, ale tady? Ani v nejmenším jsem nic nepředpokládala a nestačila se divit. Jak sám Jay říká, nevěří ve šťastné konce. Není se tedy čemu divit, že příběh se často ubírá cestou, která nemusí pro všechny hrdiny dopadnout úplně dobře. Jedna vaše část doufá, že to je jen vtip, ale není. Na žádný happy end to nevypadá.
U Nikdynoci je hodně důležité, zda vám sedne styl psaní, který je velmi osobitý a chápu, že není pro každého. To je asi jeden z důvodů, proč se vám Nikdynoc buď líbí, nebo nelíbí. Autor se nebojí popisovat brutální scény, stejně jako ty erotické. Napětí vykreslí pomocí pár slov tak mrazivě, až se vám zatají dech. Nikdynoc je zkrátka fantasy se vším všudy a pokud se do ní pustíte, měli byste se připravit na opravdu drsně podaný příběh.
Mě osobně nejvíce zaujal svět, ve kterém Mia žije. Autor vymyslel všechno do nejmenšího detailu, každá část říše má svou historii, každý název svůj původ, politika a náboženství jsou tu vykresleny velmi věrně a cítím z ní inspiraci starověkým Římem a částečně i inkvizicí. Díky poznámkám pod čarou, které jsou občas i rozsáhlé, se dovídáme o každém zákoutí, příhodě a postavě z republiky Itreya. Ty sice zpomalují děj, ale díky nim je celý vymyšlený svět tak komplexní. Snad jediné, co bych jim vytkla, je jejich technické provedení. Párkrát se mi stalo, že jsem malou hvězdičku přehlédla, zejména v textu kurzivou, a musela jsem se vracet.
Plusové body má Nikdynoc i za velmi povedené mapičky. Jak jsem psala výše, konec mě překvapil a já už se těším, jak bude příběh Mii pokračovat v Božím hrobě, který vyšel nedávno. Nejsem sice asi tak moc nadšená jako většina, zejména kvůli začátku, ale i tak se mi kniha líbila. Je to zase něco jiného a já jen doufám, že další díly budou stejně překvapivé.
Hodnocení: 8/10
Původní datum vydání: 19.10.2019
0 komentářů