Rok 2019 byl
co se týče počtu přečtených knih jeden z nejchudších. Věnovala jsem se
především škole a čas jsem si našla i na kreslení a focení. Ačkoliv těch kníže
letos tolik není, s jejich výběrem však mohu být spokojená. Velká většina z
nich se mi líbila, rozečetla jsem nové série, ale šanci jsem dala i starším
kouskům.
Teď už se
ale pojďme podívat na ty knihy, o kterých jsem vám v recenzích neřekla.
V roce 2019
jsem přečetla 40 knih, tedy 11 938 stran. Průměrně měla tedy jedna kniha 298
stránek.
Jedním z
největších překvapení se stala Trnitá řeč od Leigh Bardugo. Nic jiného
jsem od autorky nečetla, ale tato převyprávění pohádek se mi opravdu líbila.
Navíc ty ilustrace jsou prostě kouzelné. Sice pohádka, ale z úplně jiného
soudku, je i Aladin. Stejně jako u Krásky a Zvířete, i k tomuto filmu
vyšla kniha. Ne že by se mi nelíbila, ale pokud Disneyovky nesbíráte, nepřinese
vám nic nového. Ještě větší zklamání přinesl další díl Deníku malého
poseroutky, Radosti zimy. S každým dalším dílem se utvrzuji v názoru, že se jedná už jen o
marketingový tah. Poseroutkové už zkrátka nejsou, co bývaly.
Nepíše se mi
to snadno, ale čtvrtý díl Aristokratky, Aristokratka a vlna
zločinnosti na zámku Kostka, byl jednoznačně nejslabší z celé série. V knize prakticky najdete jen
zmínky o rodině Marie Kostkové, a upřímně, noví hrdinové je nahradit
nedokázali. Doufejme, že případný pátý díl bude lepší.
Naopak Buď se mnou od skvělé J. Lynn nezklamala.
Její knížky jsou jednoduše úžasné. Chytrá vztahová linka propojená s chytlavým,
ale ne jednoznačným, dějem, co překvapí, je sázka na jistotu. Další super
oddechovka, kterou máte přečtenou za pár minut, jsou Pupíky: Ex, grogy a
rock'n'roll! Jestli
jste tuhle komiksovou sérii ještě nečetli, hurá na ni.
Komiksy moc
nečtu a když už, tak nějaké vtipné a krátké. V Levných knihách se ovšem
objevil Sochař za úplně směšnou cenu, a tak
jsem se do něj pustila. Celkově se mi líbil, hltala jsem každou stranu, ale na
druhou stranu jsem od něj čekala trošičku víc. Čtyři hvězdy si ale zaslouží.
Stejně tak hodnotím i další komiks - Zátopek...když nemůžeš,
tak přidej. Pár nových
informací o panu Zátopkovi jsem se dozvěděla, ale jak říkám, vážné komiksy mi
asi nejsou souzeny.
Na rozdíl od
předchozích let jsem se v roce 2019 pustila do více naučné literatury. Jako
první jsem zkusila 100 divů světa. Jde o fajn knížku se
spoustou fotek, ale informací vám moc nepřinese. Naopak kniha 100: Naše rodinné album se mi velmi
líbila. Jedná se o 100 fotografií, jedna z každého roku. Kniha byla vydána k
příležitosti 100. výročí založení Československa. Pokud se zajímáte o
fotografie, neměla by vás minout. Zároveň doporučuji i fotografickou
knihu 1989 od Jana Šibíka,
významného českého fotografa. Ani kniha Muži jsou z Marsu, ženy
z Venuše mě nepřesvědčila, abych začala číst tento typ knih, zabývající se
,,receptem na šťastný život". Odstavec věnovaný populárně-naučným knihám
zakončíme publikací Pink Floyd: Velkolepé
soužení. Mně, která zná Pink Floydy jen letmo, se kniha líbila, ovšem pokud jste
zarytý fanoušek, nejspíše vás neuspokojí. Najdete v ní základní informace o
kapele a přečtenou ji máte za jednu dvě hodinky.
A teď k těm starším knihám. V prosinci 2018 vysílala Česká televize seriál
Vojna a mír. Ten se mi tak zalíbil, že jsem se v lednu 2019 rozhodla koupit
všechny knihy Vojny a míru. Do rukou se mi tak
dostaly krásné výtisky staré téměř 90 let. Zatím jsem přečetla první a druhý
díl, a ačkoliv to není zrovna lehké čtení a knihy jsem četla docela dlouho,
líbily se mi. Letos bych chtěla dočíst třetí a čtvrtý díl. Určitě všichni znáte
film Černí baroni. Stala se z něj už
taková česká klasika. Na podzim jsem se konečně dostala i ke knize. Místy se
sice děj táhl a situace se opakovaly, ale i tak to bylo vtipné počtení. A
poslední knihou, kterou bych v tomto článku chtěla zmínit, jsou Ptáci v trní. Nemám k nim co dodat.
Jednoduše úžasná kniha, nejen o romantice, ale i o kruté australské přírodě.
Doufám, že se vám knižní shrnutí roku 2019 líbilo.
Původní datum vydání: 11.1.2020
0 komentářů