Autor:
Jojo Moyesová
Ilustrátor:
Není
Počet
stran: 472
Rok
vydání: 2013
Novinářka
Ellie při pátrání v archivu narazí na půlstoletí starý dopis, v němž neznámý
muž žádá svoji milenku, aby opustila manžela. Ellie příběh, skrývající se za
dopisem, okamžitě zaujme - i ona sama má poměr se ženatým mužem.
Rok 1960. Jennifer Stirlingová leží v nemocnici po vážné autonehodě a na nic si nepamatuje - na manžela, na své kamarády, ani na to, jaká byla ona sama. Když se však vrátí z nemocnice domů a najde tajný dopis, pomalu se začíná rozpomínat na milence, kvůli kterému byla kdysi ochotná riskovat úplně všechno.
Rok 1960. Jennifer Stirlingová leží v nemocnici po vážné autonehodě a na nic si nepamatuje - na manžela, na své kamarády, ani na to, jaká byla ona sama. Když se však vrátí z nemocnice domů a najde tajný dopis, pomalu se začíná rozpomínat na milence, kvůli kterému byla kdysi ochotná riskovat úplně všechno.
Můj
dojem: Jojo Moyes se stala mou srdeční autorkou. Autorkou, jejíž
knihy mě nikdy nezklamaly a vždy mi vyvolaly slzy v očích. Nikdy jsem neměla
problém se začíst, stránky mi utíkaly mezi prsty a já jen litovala, že jsem
příběh dočetla tak rychle. Tentokrát ale přišel rozpačitý začátek.
Jeden
by si řekl, 50 let není mnoho, ovšem změna, kterou společnost prošla za tak
krátkou dobu, je neuvěřitelná. Poslušné manželky, které doprovázejí své muže do
společnosti, kde se na všechny mohou jen usmívat, jelikož mluvit o svých
názorech by bylo nemístné. Rozvod ze strany ženy je společností odsuzován. Při
čtení vám dochází, jaké máme štěstí, že žijeme v dnešní době. Jen láska se
stále nemění.
Podobně
jako u Dívky, již jsi tu zanechal, i zde se proplétá minulost se současností.
Hlavní hrdinky od sebe dělí bezmála 50 let, a i když se doba změnila, jejich
utajovaná láska si je v lecčem podobná. Kousek po kousku zjišťujeme, co vedlo k
tragické nehodě, po které Jennifer ztratila paměť, a hlavně, kdo je její tajný
dopisovatel, kterého tak vášnivě milovala? Abych řekla pravdu, občas, hlavně
tedy na začátku, jsem měla problém zorientovat se v čase. Jsem po, nebo před
nehodou? Nepomáhaly mi ani anonymní dopisy, textovky, e-maily, či pohlednice, jimiž
začínala každá kapitola. Hledala jsem v nich souvislosti, ale jako by mezi
sebou neměly nic společného. Vysvětlení přišlo až v poděkování autorky, a i
když mi udělaly v ději menší zmatek, nakonec jsem ráda, že se do knihy dostaly.
Nevím
tedy, jestli to bylo nesnadným zorientováním v ději, nebo tím že jsem knížku
nečetla na jeden zátah, ale prvních 200 stránek mi vůbec neubíhalo. Jako by to
ani nebyla ta stará, dobrá Jojo Moyes. Nebudu lhát, byla jsem z toho zoufalá.
Po částech jsem se prokousávala dál a dál, až to nakonec přišlo.
Od té
chvíle mě Jojo nepřestala překvapovat. Nemohla jsem tomu stále uvěřit, že by
byla schopná něco takového udělat. To prostě nejde, říkala jsem si, nemůže mi
znovu zlomit srdce. Obě linky se stále více proplétaly a já jsem bez dechu
sledovala Jennifer s Ellie a nevěděla, které fandit víc.
Poslední
dopis od tvé lásky se nese v romantickém duchu, avšak není to slaďárna, u které
máte pocit, že se každou chvíli roztečete. Ne, takhle Jojo Moyes nepíše. A jsem
za to ráda, protože kdo jiný by dokázal s takovou elegancí psát příběh plný
vášně a nesmrtelné lásky protkaný myšlenkami o morálce společnosti,
přátelstvím, které nemusí trvat věčně, vztahem otce a syna po rozvodu nebo
otázkou nevěry? Není jen černá a bílá. Není jen správné a špatné.
Ač
jsem byla na začátku v rozpacích, pocit zklamání se každou další kapitolou
vytrácel a přecházel do naprostého zamilování. Ani teď, pár dní po dočtení,
nemůžu dostat Poslední dopis od tvé lásky z hlavy. Jsou knížky od Jojo, které
mě pohltily od první strany. Jsou knížky, které mě více rozplakaly. Ovšem
příběh utajované lásky mě okouzlil a dojal.
Hodnocení:
8/10
Původní datum vydání: 21.8.2019
0 komentářů