Dneska
slaví blog třetí narozeniny. Možná to bude znít jako klišé, ale mám z toho
velkou radost a všem Vám moc děkuju. Děkuju za každý Váš komentář, každé
přečtení článku i za Vaše připomínky, které mi pomáhají posouvat blog dál. Jsem
moc ráda, že jste tu se mnou dál, i když tento rok nebyl příliš povedený. Od
září do prosince nevyšlo téměř nic a na začátku roku 2018 jsem měla opět psací
krizi. O to větší radost mám, že i tak jste to se mnou nevzdali.
Za ty
tři roky ušel blog dlouhou cestu, tedy aspoň tak to vidím já. Když se podívám
na své staré články, nejraději bych je všechny někam zahrabala, aby je už nikdo
neviděl. Na druhou stranu, i ty jsou součástí blogu a kdybych je smazala,
smazala bych i značnou část jeho historie. Nedávno jsem je procházela a s nimi
i staré komentáře. Celkem mě překvapilo, kolik blogů už vůbec neexistuje nebo
jejich autoři/autorky nevydávají články už déle jak rok a půl. Je to opravdu
velká škoda, spoustu z nich jsem měla ráda. Nejspíše teď řeknu to největší
klišé, co existuje. I kdyby tu bylo jen pár lidí, co čtou Vaše články a blogy,
nevzdávejte to. Protože jestli Vás to baví, jestli Vám to dělá radost, nezáleží
na tom, kolik budete mít komentářů nebo liků.
Všem Vám moc děkuju a
doufám, že i nadále se budete na můj blog rádi vracet.
Původní datum vydání: 2.8.2018
0 komentářů