Ahoj. Téměř s dvoutýdenním zpožděním je tu
konečně knižní ohlédnutí za rokem 2017. Doufám, že se Vám bude článek líbit.
V roce 2017 se mi knižní výzvu splnit
nepodařilo. Na podzim jsem měla čtecí krizi, kvůli které jsem skoro dva měsíce nečetla.
Splnit se mi nepodařilo ani čtenářskou výzvu na Databázi knih, kde mi chyběly 3
knihy. Každopádně jsem díky ní poznala nové knihy, které bych nejspíše sama od
sebe nečetla, a i když se mi ne každá líbila, jsem ráda, že jsem si je
přečetla.
Přes léto vycházely na blogu Mé (dětské) knižní lásky, jejichž pátý díl se dostal i na titulní stranu blogu.
Z toho jsem měla velkou radost.
Celkem jsem přečetla 45 knih,
což je 13 539 stran. Průměrně tedy jedna knížka měla asi 300 stránek.
Některé knížky jsem zrecenzovala, jiné ne. A o nich bych chtěla v tomto článku
napsat alespoň pár řádků. Pokud by Vás zajímalo, jaké knížky jsem četla, můžete
se podívat zde.
Stejně jako minulý rok rozdělím knížky do
několika skupin, nejvíce jich bude opět z fantasy a dystopií,
poté tu mám i nějaké romantické knížky a pár humorných
knih.
Začala bych pěkně popořadě. Hned na
začátku roku jsem dočetla trilogii Labyrint. Druhý díl Spáleniště: Zkouška byl ze začátku trochu pomalejší, ale poté se to
rozjelo. Každopádně ho hodnotím jako nejslabší z původní trilogie. Vůbec
nejvíce se mi líbil díl závěrečný, Vražedná léčba.
Byl plný akce, napětí a zvratů. Jak jsem psala na Databázi, jedním slovem
prostě wow.
Zapomenout nemohu ani na George R.R.
Martina a jeho Píseň ledu a ohně. Tady snad ani nemusím zdůrazňovat, jak skvělá série
to je. Pokud jste ji ještě nečetli, měli byste to rychle napravit. I přesto, že
jsem nejdříve viděla seriál, tak jsem si čtení prvních dvou dílu náramně užila
a už se těším, až se pustím do třetí knihy.
Dále jsem dostala chuť znovu si přečíst
mou oblíbenou sérii Křišťály moci, o
které jsem se již zmiňovala v Knižních láskách. V
roce 2017 jsem přečetla první dva díly a postupně si chci přečíst všechny knihy
od Míšy Burdové.
Stejně jako u Míšy jsem dostala chuť i na
knihy od Ricka Riordana. Znovu jsem si přečetla první díl z jeho egyptské
série, Rudou pyramidu.
Knížka se mi i podruhé líbila. Některé detaily jsem již zapomněla, a tak jsem
si je při čtení znovu oživila.
Posledními knížkami z fantasy jsou Deník úúúplně obyčejného upíra: Fakt šílenej rok a Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka. Na knížkách je hodně znát, že jsou především pro
děti, jelikož jsou dost předvídatelné. Občas byly vtipné, ale hodnotím je jako
průměr. Pokud se Vám ovšem líbí Deník malého poseroutky, myslím si, že by Vás
mohly zaujmout.
Od fantasy se přesuneme k romantickým
knížkám. O prázdninách jsem si jako každý rok přečetla jednu knihu od Věry
Řeháčkové. Tentokrát jsem si vybrala knížku Když spadne kluk rovnou z nebe. Jak jsem již také psala v Knižních láskách,
Věra Řeháčková je má oblíbená spisovatelka dívčích románů. A i tato knížka mě
nezklamala. Je to milá oddechovka, která má ovšem zajímavý konec.
V březnu jsem také narazila na
spisovatelku J. Lynn, od které jsem zatím přečetla knihy Zůstaň se mnou a Vzdej se mi. I
když jsem to nečekala, knížky se mi opravdu líbily. Nevypráví ,,pouze" o
lásce mezi hlavními hrdiny, ale autorka do příběhu zakombinovala i další linku.
Do rukou se mi také dostalo komiksové
vydání Romea a Julie.
Knížečka je velmi tenká, má asi 80 stran, do knižní výzvy jsem ji ani
nezapočítávala, ovšem zmínit ji chci. Komiks se mi velmi líbil, myslím si, že
je dobře nakreslený a navíc mám příběh Romea a Julie ráda.
Na začátku roku jsem přečetla zatím
poslední vydaný díl Aristokratka na koni. Ze začátku jsem si myslela, že bude slabší než
předchozí, ovšem druhá půlka knihy mě mile překvapila. Opět skvělá humorná
oddechovka.
V roce 2017 jsem přečetla Dospělost je
mýtus, na kterou jsem recenzi psala. Úplně poslední přečtenou knížkou bylo její
pokračování, Ubulená hromádka štěstí. Nevím, co si o ní
myslet. Očekávala jsem od ní něco víc. Opět byla vtipná, ale nebavila mě tak
moc jako první díl.
Úplně na závěr jsem si nechala knížky pro
mladší čtenáře. Deník malého poseroutky nemusím snad ani představovat. Přečetla
jsem pátý díl a
i když si nemyslím, že byl nejlepší, stále to bylo vtipné a jako skvělá
oddechovka byl dobrý.
O prázdninách jsem si přečetla i Masku se zářícíma očima od Thomase Breziny, o jehož knížkách jsem psala
v Knižních láskách.
A poslední knihou, kterou bych chtěla
zmínit, jsou Příšerné příběhy z temného tunelu. Chris Priestley opět nezklamal. Knížka se mi dobře
četla, příběhy byly napínavé a doplňovaly je krásné ilustrace.
Doufám, že se Vám článek
líbil a třeba jsem Vám dala tipy na čtení.
Původní datum vydání: 13.1.2018
0 komentářů