Autor:
Jojo Moyesová
Ilustrátor:
Není
Počet
stran: 448
Rok
vydání: 2017
V
zapadlém koutě Londýna učí bývalý špičkový drezúrní jezdec svou vnučku Sarah
tak, jak to sám kdysi dělal v elitní jezdecké škole ve Francii. Když však do
jejich života zasáhne katastrofa, čtrnáctileté Sarah nezbyde nic jiného, než
aby se životem protloukala sama…
Můj
dojem: Už od mala jsem měla ráda koně, a tak když jsem se v knihkupectví
rozhodovala, kterou další knížku od Jojo Moyes bych si měla přečíst, Krasojezdkyně
u mě zvítězila nejen překrásnou obálkou, ale také námětem celého příběhu.
Celý
děj knížky se točí kolem mladé Sarah, která by pro svého koně udělala první
poslední, a Natashy, jejímž pevným bodem je její kariéra právničky. Jak už to
tak bývá, tyhle dvě se potkají. Obě dvě jsou naprostým opakem té druhé. Jedna
šťastně žije v chudé a zchátralé části Londýna se svým dědečkem, ta druhá zase
vlastní rodinný domek, ve kterém je ale úplně sama. Ale i přesto mají společnou
jednu věc. Celý příběh ukazuje, že v životě neřešíte jen jeden problém, ale i
problémy v sobě, k tomu se s někým nepohodnete a aby toho nebylo málo, do všeho
se ještě může zamotá osoba z minulosti, na kterou jste už málem zapomněli.
V
knížce je hodně vidět, že Jojo koně opravdu miluje a ví o nich spoustu věcí. Já
sama jsem si pak i zpětně vyhledávala informace například o Le cadre noir nebo o
drezůře koní. Myslím si, že pokud se zajímáte o koně, takhle knížka by se Vám
mohla líbit. Mě osobně moc nebaví, když se chci dozvědět něco nového a měla bych
si to přečíst v encyklopedii nebo jiné odborné knížce. Mnohem radši mám
příběhy, které mě baví číst a to, že se z nich i něco dozvím, je příjemné plus.
Celá
knížka je prokládaná i slovíčky, či krátkými větami ve francouzštině. I když už
je to nějaký čas, co jsem Krasojezdkyni četla, stále nevím, jak se k tomu
postavit. Na jednu stranu miluju Francii i její jazyk, ale francouzštinu
neovládám. Jednotlivá slova se dají odvodit, ale když přijde věta? Můžu se
domýšlet, co tak znamená, ale jistě to nevím.
Příběh
mladé Sarah může vyznít až příliš naivně a klišoidně, což z velké části je, ale
i tak jsem neudržela na několika místech slzy. Přestože jsem některé zvraty
předpokládala, stejně mě Jojo znovu dostala a knížka mě dojala. Romantiku tu
ale tentokrát nečekejte.
I
když se Krasojezdkyně neřadí mezi nejlepší knihy od Jojo Moyes, protože vím, že
dokáže napsat a vymyslet lepší příběh, stále ji hodnotím velmi pozitivně. Čtení
jsem si velmi užila a to je na tom to nejdůležitější.
Hodnocení:
9/10
Původní datum vydání: 4.7.2018
0 komentářů