Autor:
Anthony Doerr
Ilustrátor:
Není
Počet
stran: 536
Rok vydání:
2015
Marie-Laure
žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na
starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec
jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a
byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s
dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u
moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a
současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.
Můj
dojem: Do knížky Jsou světla, která nevidíme jsem vkládala velké
naděje. Vybrala jsem si ji v rámci Čtenářské výzvy na Databázi knih, jelikož
vesměs všechna hodnocení byla kladná. Čtenáři psali, jak je vtáhla od první
stránky, ale bylo tomu tak i u mě?
Knížka
vypráví dva příběhy. První o Marii-Lauře, která je slepá a žije v Paříži a
druhý o Wernerovi, kterého baví věda a žije se svou sestrou v německé kolonii.
Kapitoly jsou psané v er-formě a střídají se mezi hlavními hrdiny. Zároveň se
vždy po nějaké době mění i časové roviny. A právě toto střídání bylo u mě
největším problémem. Často jsem musela listovat zpátky, abych zjistila, kde
přesně právě jsem.
Velkou
převahu v knížce mají popisné části. Přímé řeči je tu opravdu pramálo. Kapitoly
ukazují různé situace ze života hlavních hrdinů a jsou velmi krátké. Popisy
jsou opravdu dobré, dokázala jsem si díky nim prostředí dobře představit, ale
nijak mě knížka nevtáhla. Něco mi v ní chybělo. Ocenila bych trochu akce a
napětí. Nakonec se mi to splnilo, ale až kolem stránky 300.
Dějová
linka Marie-Laury mě vůbec nebavila. Nedokázala jsem se do ní vcítit. Wernera
jsem měla ráda trochu víc, ale také to nebyla postava, která by mi kdovíjak
přirostla k srdci. Jeho příběh mě ovšem bavil o hodně víc, podle mě byl mnohem
zajímavější.
Posledních
100-150 stran se mi četlo opravdu dobře. Knížka dostala spád, už se ani
nestřídaly časové roviny, což mi velmi vyhovovalo, a já jsem se těšila, jak
celá knížka skončí. Nakonec mě příběh dojal, ale v hodnocení této knížky jsem
asi výjimka. Jsou světla, která nevidíme mi nesedla. I když se mi konec líbil,
velkou část knihy jsem četla těžko a bohužel z ní nejsem tak unesená jako
ostatní. Na druhou stranu, tento žánr moc nevyhledávám, proto mě knížka možná
tolik nenadchla.
Hodnocení:
5/10
Původní datum vydání: 4.9.2017
0 komentářů