Převyprávění klasických pohádek se poslední roky těší velké oblibě mezi čtenáři, a přiznávám, i já je mám ráda. Velká většina retellingů se inspirovala Kráskou a Zvířetem, ale najdou se i jiné příběhy. Cinder & Ella je toho důkazem. Tentokrát se jedná o nesmrtelnou Popelku.

Vydáme se přímo do záře reflektorů, na červené koberce a před objektivy fotografů, kde vznikají ty nejsladší komedie, nejdivočejší honičky po silnicích, policejní přestřelky a místa z cizích světů. Hollywood se představí v plné kráse. A taková je i knížka. Přestože už po přečtení anotace víme, jak celý příběh skončí, těšíme se, že nás knížka nezklame a užijeme si ji. Stejně jako ve filmových trhácích i v této knížce se najdou místa, kterým jde jen těžko uvěřit. Jak velká by to musela být náhoda, aby se něco takového opravdu stalo? Nijak mi to ale nevadilo. Čtení jsem brala hlavně jako odpočinek a relax. Konec konců, proč se jednou neponořit do krásného snu, kde všechno dopadne tak, jak má.

Hlavní hrdina Brian, chcete-li Cinder, je přesně takový, aby si ho zamiloval úplně každý. Hezký, extrémě sexy, sebevědomý, ale přesto hodný. K tomu vlastní Ferrari a je jedním z nejžádanějších herců současnosti. Uznávám, občas jsem si říkala, jestli to už není trochu příliš. Nechybí ani ,,Popelčiny" nevlastní sestry. A tahle dějová linka podle mě stojí za to. Kapitoly jsou psané z pohledů obou hlavních hrdinů, a tak můžeme vidět svět Ellininýma očima. Všechno je pro ni nové, okolí ji soudí a k tomu se doma necítí vítána. Postupně čím dál víc pronikáme do příběhu a do charakterů postav. Autorka se zaměřuje i na rodinné vztahy a společnost. Společně s Ellou se snažíme smířit s minulostí a vrátit se zpátky do přítomnosti.

Pohledem Briana zase nakoukneme do stinného zákoutí Hollywoodu, který je často idealizován. Ne vždycky je všechno tak růžové, jak se může zdát.

Cinder & Ella je skvělá oddechovka. Přečtenou jsem ji měla za pár dní, jelikož autorčin styl psaní mi vyloženě sedl. Ani hrdinové nejsou špatní a u příběhu jsem se i zasmála. Nemůžete čekat nic akčního se zvraty, ale hledáte-li sladkou třešničku na dort, tahle knížka určitě není špatnou volbou.

Hodnocení: 8/10

Autor: Kelly Oram

Ilustrátor: Není

Počet stran: 375

Rok vydání: 2018

Anotace

Ellin život není žádná pohádka. Před necelým rokem ztratila matku při autonehodě, z níž sama vyvázla vážně zraněná. Svého otce léta neviděla a teď se musí přestěhovat k jeho nové rodině. Jediný, kdo jí rozumí, je Cinder, s nímž se už roky přátelí přes internet, ale s kterým se nikdy nesetkala. Ví, že je vtipný, chytrý a stejný knihomol jako ona. Netuší však, že Cinder je jeden z nejslavnějších hollywoodských herců, který navíc hraje prince v jejím nejoblíbenějším filmu. Změní se teď konečně Ellin život v pohádku?

Když jsem začínala s blogováním, nikdy jsem si nemyslela, že tenhle článek budu psát. Nicméně už je to tak, Tipycz se přestěhovaly na novou adresu.

Na Blog.cz jsem strávila přes čtyři roky. Zažila jsem ještě Standu, kdy Blog fungoval, jak měl, ovšem od té doby, co odešel, Blog pomalu upadal. Objevovaly se malé technické potíže, problémy s přihlašováním a minulý rok mi byl i zablokován blog. Vždy se to ale nějak vyřešilo. Nevím, jak s ostatními, ale se mnou adminky vždy komunikovaly a problém řešily přes soukromé zprávy. Minulý pátek se ovšem na Srdci blogu vyskytl příspěvek, který hlásal konec Blogu. Ten byl následně smazán a nahrazen jiným, ve kterém stálo, že Blog bude fungovat dál. Ke mně se to ale dostalo až v pondělí, a kdyby byla pravda, že končí, nemusela bych z těch 4 let vidět jediný článek. Už jsem si nemohla být jistá ničím. A tehdy jsem se rozhodla blog přestěhovat.

Všechny články jsem si tedy zálohovala do počítače a po vytvoření stránky na blogspotu jsem je jeden po druhém přemístila. Kromě pár vánočních přání atd. tu tedy najdete všechny recenze, tipy na výlety i DIY, které jsem za ty roky napsala. Adresa zůstala téměř stejná. Měla jsem štěstí, jelikož ,,tipycz.blogspot.com" ještě nebylo obsazeno.

Co bude se starým blogem, nevím. Ve středu mi byl opět zablokován z důvodu ,,porušení pravidel" a situaci opět řeším s adminkou. Pokud ale nebude odblokován do 2 týdnů, automaticky bude smazán.

Přiznávám, o přesunu jsem uvažovala už před rokem, ale moc se mi do toho nechtělo. Přeci jen to není je tak. Musíte vytvořit zcela nové stránky, přetáhnout všechny články (,kterých není zrovna málo), a předělat většinu odkazů. Navíc jsem si říkala, jestli to má ještě cenu. Začínáte skoro od nuly. Teď už ale vím, že to smysl má. Za tímhle blogem jsou roky práce a přijít o ně, by mě opravdu mrzelo. Ačkoliv už na blogování nemám tolik času, což je vidět i na počtu článků, pořád mě to baví a věřím, že i starší články mohou někomu pomoci a poradit.

Je mi jasné, že tímhle přesunem ztratím hodně návštěv. Pokud opravdu dojde ke smazání starého blogu, čtenáři, kteří nenavštěvují mé sociální sítě, nebudou o přesunu vůbec vědět, protože kvůli banu je nemám jak jinak informovat. Zároveň přestanou fungovat odkazy na recenze z Databáze knih, stejně tak odkazy na články a fotografie z vyhledávače. Tento krok byl ovšem nevyhnutelný a já doufám, že pokud vás mé články baví, zůstanete se mnou i na nové adrese a zahájíte se mnou novou kapitolu blogu.

Ewilka

Autor: Lin Rina

Ilustrátor: Není

Počet stran: 544

Rok vydání: 2019

Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě - ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna.

V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník - nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.

Můj dojem: Ať si říká kdo chce co chce, obálka udělá hodně. Díky ní nás kniha upoutá na první pohled a my si přečteme anotaci. A ne jednou si knihu koupíme jen kvůli tomu krásnému vzhledu. Naštěstí mají Kroniky prachu jednu z těch vůbec nejkouzelnějších obálek. Naštěstí anotace slibuje skvělý příběh. A naštěstí je to pravda.

Viktoriánská Anglie, magický Londýn a gentlemani na každém kroku. Ach, jak já tohle historické období miluju. Autorka nemohla zvolit lépe. Jestli něco doopravdy patří k sobě, pak jsou to univerzitní knihovny, krásně vyřezávané dřevo, tisíce a tisíce knih s nezaměnitelnou vůní a mlhou zahalený Londýn 19. století, v jehož ulicích se projíždí drožky a po ulicích potkáte galantní muže v oblecích a s cylindrem na hlavě. Kdo by pro tohle neměl slabost?

Kroniky prachu jsou šité na míru knihomolům. Nejenže se příběh odehrává v knihovně, ale i sama hrdinka Animant je jednou z těch, které najdete nejčastěji s nosem v knize. Jsou ale knihy všechno? Jedno se Animant musí nechat, rozhodně se s ní nenudíte. Je svá, chytrá, občas trochu výbušná a její zvědavost ji často zavede k dobrodružstvím, za které by se nemusel stydět nejeden román. Od první stránky jsem si ji zamilovala. Koho jsem měla ale ještě raději, a věřím, že nejsem sama, byl pan Reed. Upřímně, která žena by odolala hrdinovi, který je ze začátku trochu odtažitý, dost protivný, ale pak se z něj vyklube někdo úplně jiný? Thomas Reed jednoduše nemá chybu. Není to dokonalá postava ani rytíř se svými ctnostmi, ale má svůj šarm, který funguje.

Teďka si možná říkáte, čím jsou Kroniky prachu tak jedinečné. Už po přečtení anotace je zřejmé, jakým směrem se bude příběh vyvíjet. I já jsem si myslela, že mě knížka nemá čím překvapit. Víc jsem se splést nemohla. Co se týče romantické linky, není to láska na první pohled. Líbilo se mi, jak Animant objevovala sama sebe a prožívala všechny pro ni nové city, které do té doby znala jen z knih. Autorka skvěle popsala první lásku i první zklamání. Pomalu, velmi pomalu buduje vzájemné pochopení a přátelství. Ze začátku jsem se trochu lekla, že i v Kronikách prachu bude klišé typu milostný trojúhelník, ale zaplať pánbůh se mu autorka vyvarovala. Náznaky tu byly, ale tak šikovně začleněné do příběhu, že mi vůbec nevadily.

Nemohla jsem se od knížky odtrhnout. I když má přes 500 stránek, přečetla jsem ji za tři večery a přes den se těšila, až k ní budu moci znovu usednout. Je plná situací, které nečekáte, ale i těch, které víte, že přijdou, ale i tak se jich nemůžete dočkat. Nechybí ani vtipné momenty a trapasy. Není to ale jen romantika. Už na začátku se stejně jako Animant snažíte proniknout do tajemství pana Reeda a nemalou roli zde dostává i postavení žen ve společnosti, vztah s matkou nebo předsudky vyšší vrstvy.

Myslím, že podle předchozích slov je jasné, že mé hodnocení nemůže být jiné než kladné. Kroniky prachu je jedna z nejlepších romantických knížek poslední doby. Autorka se mi trefila přesně do noty a mě jen mrzí, že jsem knihu přečetla tak rychle. Jedná se o standalone, takže pokud máte plné zuby dlouhých sérií, sáhněte právě po Kronikách prachu, ať nezapadnou mezi ostatními knihami. Byla by to velká škoda.

Hodnocení: 10/10

Zdroj obrázku

Původní datum vydání: 4.2.2020

Autor: Karel Kovy Kovář

Ilustrátor: Julie Čermáková

Počet stran: 184

Rok vydání: 2019

Co se stane, když se pohádkové království připojí k internetu? Odpověď čeká nejen za devatero horami a devatero plastem znečištěnými řekami, ale i v této knize! Buďte připraveni na vše, jen ne na tradiční pohádku. Král Bořivoj III. Připojený a jeho choť Ljuba IV. musí provdat svou dceru Amálii. Během jedné noci ale oba zmizí a nad královstvím krouží drak. Zlo se probouzí. A překvapivě úplně jinde, než by ho princezna se svými kamarádkami čekaly.

Můj dojem: Moderní pohádky všeobecně moc nemusím. Všechny ty výdobytky poslední doby mi do nich nějak nepasují a často se jedná o příběhy bez hlavy a paty. Kovyho styl psaní se mi ale u jeho předchozí knihy Ovšem líbil, a tak jsem si řekla, že iPohádku přeci jen zkusím. A jak to nakonec dopadlo?

Jak už jsem řekla, jsem zastánce klasiky. O to víc jsem byla překvapená. První kapitoly byly naprosto bombové. Smíchem mi tekly po tvářích slzy a já se ,,culila" snad u každé stránky. Občas se jednalo až o černý humor, který je mi velmi blízký. Zmínit musím Kovyho nadání na rýmy, protože slogan ,,Než-li budou hlavy sťaty, nahoď rychle dračí šaty" mě doslova položil na záda. Nudit se u téhle knížky rozhodně nebudete.

Vedle samotného příběhu knížka naráží i na situace z reálného světa, kdy ukazuje, co všechno dokážou sociální sítě, jak se díky nim dá manipulovat s lidmi i na moc masových médií. Stejně tak se nedá zapřít ani politický podtext. Příběh se sice odehrává v pohádkové říši, ale spojitost s reálným světem je očividná.

První půlka byla nad má očekávání, ale u té druhé to mírně kolísalo. Místy se příběh začal táhnout, avšak zásadní byl závěr celé iPohádky. Spletitý děj se vyřešil na pár stránkách, všechno se událo hrozně rychle a některých věcí, které se ukázaly pro konec tak důležité, si čtenář ani nevšiml. Než byste řekli švec, bylo hotovo.

Pochvalu si ovšem zaslouží ilustrátorka Julie Čermáková, jejíž krásné obrázky doplnily celý příběh. Hodnotit iPohádku pro mě není vůbec snadné. Z počátku jsem byla opravdu nadšená, ovšem konec mi přišel nedořešený a malinko mě zklamal. Přesto si ale myslím, že se spoustě dětem bude Kovyho knížka líbit.

Hodnocení: 7/10

Zdroj obrázku

Původní datum vydání: 27.1.2020

Autor: Alena Mornštajnová

Ilustrátor: Není

Počet stran: 310

Rok vydání: 2017

Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.

Můj dojem: Je to až k neuvěření, že se Hana už téměř 3 roky drží na předních příčkách nejčtenějších knih. Nevzpomínám si na žádnou jinou knihu poslední doby, které by se to povedlo. Já jsem se k ní dostala teprve na přelomu roku, ale není to má vina. O oblíbenosti knih paní Mornštajnové svědčí i fakt, že na každou z nich si v naší knihovně počkáte nejméně rok.

U takového bestselleru, jakým Hana bezesporu je, nejde mít žádná očekávání. Už když začínáte číst první kapitolu, víte, respektive doufáte, že se vám bude líbit. Nic moc jsem si o Haně nevyhledávala, abych si čtení nezkazila, a tak jsem byla příjemně překvapená, jakým stylem je příběh Hany vyprávěn.

Spousta knih z období druhé světové války sází na téma holokaustu, jelikož tíživá atmosféra a zrůdnost lidských činů nenechá jediné oko suché. Právě z toho jsem měla u Hany největší strach. Aby ,,nehrála na city". Bála jsem se zcela zbytečně. Slza mi sice ukápla, ale z úplně jiného důvodu. Hana je protkaná svou vlastní atmosférou, občas radostnou, občas ponurou, která se přesýpá ze strany na stranu stejně jako život sám. Ačkoliv je už samotné téma smutné, Hana dojme především nevyzpytatelností lidských osudů. A nejen osudem samotné Hany.

Celý příběh se odehrává po dobu 30ti let a čím více se ponořujete do minulosti, tím více chápete přítomnost. Teprve na úplném konci, po přečtení posledního slova, do sebe všechny dílky zapadnou. A není jich málo. Hana je skládačkou mezilidských vztahů, nenaplněných ideálů, přátelství, lásky, ale i prvních zklamáních a životních omylů. Budete se až divit, jak moc vás může příběh překvapit. Spousta zvratů přijde zcela nečekaně, a přitom mají logiku. To se mi na knížce líbilo nejvíce. Provázanost. Všechno souvisí se vším a nejde vynechat jedinou postavu, aniž by to neovlivnilo příběh.

Už i já chápu, proč je Hana jednou z nejlepších knih české literatury. Je málo autorů, kterým se povede vykreslit postavy do takových detailů, propojit svět dětí a dospělých, stránku po stránce poodhalovat dávno zapomenutá tajemství a napsat dojemný a čtivý příběh s takovou lehkostí, jako to dokázala Alena Mornštajnová.

Hodnocení: 9/10

Zdroj obrázku

Původní datum vydání: 20.1.2020

Ilustrátor: Není

Počet stran: 296

Rok vydání: 2019

Během královské slavnosti přilétl strašlivý drak a unesl princeznu na svůj hrad. Její život se rázem změnil. Jediné, co teď s jistotou ví, je skutečnost, že má sehrát roli v prastarém Rituálu. Světlým bodem jejího života v zajetí jsou návštěvy záhadného mladíka jménem Arman. Jak se na opuštěný ostrov dostal a co je vlastně zač? Když na to přijde, je už příliš pozdě... Láska k dračímu princi je totiž hořká a velmi nebezpečná.

Můj dojem: Jsou to asi dva roky, kdy jsem poprvé viděla film Dračí princ. Okamžitě jsem si ho zamilovala pro kouzelnou atmosféru a romantický příběh, který je sice na motivy pohádky Kráska a Zvíře, nicméně ji zpracoval tak netradičním způsobem, že na první pohled není v příběhu ani znát. Dokážete si tedy představit mé nadšení, když jsem zjistila, že nakladatelství Fragment plánuje vydat knižní předlohu právě k tomuto filmu. Jak se tedy knížka a film liší?

Jak nadšená jsem byla na začátku, tak rozpačitě jsem se cítila během čtení prvních pár kapitol. Na rozdíl od filmu nepochází princezna ze zimní vesničky inspirující se ruskou kulturou. Právě naopak. Přivítá vás veselé království zaplavené zlatavým slunkem se všemi svými vlastními zvyky a tradicemi. Marně byste tu hledali tu kouzelnou a nenahraditelnou ruskou atmosféru, která dělá Dračího prince tak jedinečným. Rituál se podobá mnohem více klasické fantasy - svět, postavy, kultura. To vše je zcela smyšlené.

Zatímco ve filmu není Kráska a Zvíře téměř znát, kniha je pohádkou inspirována velmi silně a podobnost k původnímu příběhu najdete snad na každé stránce. Je tedy jasné, že rámec zůstává beze změny, stejně jako u dalších retellingů. Rituál si ale vypůjčil i další motivy jako například kouzelné zrcadlo. Právě kvůli velké podobnosti vás kniha ani nemůže kdovíjak překvapit. Spoustu situací tušíte už několik stran předtím, než se doopravdy stanou.

Příběhu nepomáhá ani hlavní hrdinka. Princezna Juta je taková nemastná neslaná. Chvilkami se chová jako ubulené děcko, za pár řádek se z vystrašené dívenky stane dospělá žena beze strachu. Ach jo. Na druhou stranu chemie mezi princeznou a Armanem záhadným způsobem funguje. Čtení ubíhá jedna báseň. Nedej bože, aby ale ti dva nebyli spolu. Zároveň není Rituál přeslazený, jak jsem předpokládala. Děj se veze na poklidné notě, místama protkaný trochou té růžové, nicméně nečekejte nic velkého. Alespoň za to jsem ráda.

Říká se konec sladký, všechno sladké. Co když to tak ale není? Knihu jsem si i přes naprostou neshodu s filmem užívala, četla se mi lehce a přelouskala jsem ji za necelé dva dny. Všechny její mouchy bych jí odpustila, nebýt konce. Dočtu stránku, otočím list a tam prázdno. Ani jeden jediný odstaveček. Prostě nic. Kdo Rituál četl, určitě mi dá za pravdu, že konec je velice zvláštní a svým způsobem nedovyprávěný. Stačilo přidat stránku, dvě a byla bych nadmíru spokojená.

Troufám si tvrdit, že největším kamenem úrazu Rituálu je jeho přirovnávání k filmu, které je uvedeno i na obálce. Nebýt toho, mohlo se jednat o další milý retelling, který sice není kdovíjak originální, nicméně potěší a jako oddechovka je ideální. Takhle už ale víte, co nabídl film a předpokládáte, že taková bude i kniha. Jsem velmi na rozpacích, jak Rituál ohodnotit. Na jednu stranu nemohu říci, že by se mi nelíbil. Dokázal mě zbavit čtecí krize a opravdu jsem si ho užila. Ovšem myslím si, že se z příběhu dalo vytěžit trochu více. Pokud tedy nejste vyloženě milovník pohádek a Krásky a Zvířete, nejsem si jistá, zda je pro vás Rituál to pravé ořechové.

Hodnocení: 6,5/10

Zdroj obrázku

Původní datum vydání: 24.12.2019

Autor: Jay Kristoff

Ilustrátor: Není

Počet stran: 448

Rok vydání: 2019

Dcera popraveného zrádce Mia Corverová se ukrývá ve městě postaveném z kostí mrtvého titána. Vydává se na cestu, aby se stala učednicí nejobávanějšího a nejtajemnějšího sdružení vrahů v celé zemi - Rudé církvi. I když vyniká v použití jedů a zbraní, nemůže ji to zachránit před spiknutím, které se na ni v temnotě chystá. Dokáže ho odhalit včas, než ji dostihne, a pomstít se těm, kteří můžou za smrt jejího otce?

Můj dojem: Nikdynoc se stala knížkou, která hned po svém vydání projela napříč celou knižní komunitou. Vidět jste ji mohli snad úplně všude. I já jsem si ji chtěla dlouhou dobu přečíst, ovšem na Světe knihy v květnu byla vyprodaná, a tak jsem se k ní dostala až teď.

Abych pravdu řekla, ze začátku jsem byla dost zklamaná. Jak já jsem se na knížku těšila, ale prvních 100-150 stránek mi přišlo spíš jako průměr. Tohle je to boom? Tohle je ta všemi opěvovaná knížka? Nechápala jsem a říkala si, jestli vůbec čtu ten samý příběh. Nemohla jsem se vůbec začíst. Paradoxně poznámky pod čarou, které většina lidí brala jako zdržování děje, mi nevadily. Naopak se mi líbily, dokreslovaly celý svět a občas jsem se u nich i zasmála.

Příběh se pomalu začal rozjíždět a mě mé rozpaky opustily. Najednou někdo zmizí, něco nedává smysl a vy chcete zjistit, co nebo kdo za vším stojí. Už jsem neměla problém se začíst. Posledních 200 stran jsem slupla jako malinu a nestačila se divit. Málokdy mě něco v knížce opravdu překvapí. Většinou tak nějak tušíte, co se autor chystá udělat, ale tady? Ani v nejmenším jsem nic nepředpokládala a nestačila se divit. Jak sám Jay říká, nevěří ve šťastné konce. Není se tedy čemu divit, že příběh se často ubírá cestou, která nemusí pro všechny hrdiny dopadnout úplně dobře. Jedna vaše část doufá, že to je jen vtip, ale není. Na žádný happy end to nevypadá.

U Nikdynoci je hodně důležité, zda vám sedne styl psaní, který je velmi osobitý a chápu, že není pro každého. To je asi jeden z důvodů, proč se vám Nikdynoc buď líbí, nebo nelíbí. Autor se nebojí popisovat brutální scény, stejně jako ty erotické. Napětí vykreslí pomocí pár slov tak mrazivě, až se vám zatají dech. Nikdynoc je zkrátka fantasy se vším všudy a pokud se do ní pustíte, měli byste se připravit na opravdu drsně podaný příběh.

Mě osobně nejvíce zaujal svět, ve kterém Mia žije. Autor vymyslel všechno do nejmenšího detailu, každá část říše má svou historii, každý název svůj původ, politika a náboženství jsou tu vykresleny velmi věrně a cítím z ní inspiraci starověkým Římem a částečně i inkvizicí. Díky poznámkám pod čarou, které jsou občas i rozsáhlé, se dovídáme o každém zákoutí, příhodě a postavě z republiky Itreya. Ty sice zpomalují děj, ale díky nim je celý vymyšlený svět tak komplexní. Snad jediné, co bych jim vytkla, je jejich technické provedení. Párkrát se mi stalo, že jsem malou hvězdičku přehlédla, zejména v textu kurzivou, a musela jsem se vracet.

Plusové body má Nikdynoc i za velmi povedené mapičky. Jak jsem psala výše, konec mě překvapil a já už se těším, jak bude příběh Mii pokračovat v Božím hrobě, který vyšel nedávno. Nejsem sice asi tak moc nadšená jako většina, zejména kvůli začátku, ale i tak se mi kniha líbila. Je to zase něco jiného a já jen doufám, že další díly budou stejně překvapivé.

Hodnocení: 8/10

Zdroj obrázku

Původní datum vydání: 19.10.2019

Autor: Brigid Kemmererová

Ilustrátor: Není

Počet stran: 480

Rok vydání: 2019

Princ Rhen, dědic mocného království, se vždy těšil, až převezme vládu a ujme se správy své země. Jenže to bylo ještě předtím, než ho proklela zlá čarodějka. Předtím, než se proměnil v odpornou krvelačnou zrůdu. Předtím, než zničil svou rodinu, svůj hrad i svou zemi. Pro Harper život nikdy nenachystal nic dobrého. Žije sama s bratrem a matkou, nemají moc peněz. A když se jednoho večera pokusím pomoci neznámé dívce na ulici ve Washingtonu, je přenesena do zakleté říše prince Rhena. Monstrum? Princ? Harper netuší, co si myslet. Když však začne poznávat dobré stránky princovy povahy, vypadá to, že prokletí by mohlo být zlomeno. Že se do prince zamiluje lidská dívka. Ovšem to temné síly nemohou dopustit, a tak se spojí, aby Harper i Rhena zničily.

Můj dojem: S retellingy na známé pohádky se v poslední době roztrhl pytel. Obzvlášť na Krásku a Zvíře jsme toho četli spoustu a jeden by si řekl, že nás už nemá co překvapit. Jak si mezi ostatními převyprávěnými příběhy stojí Temné a osamělé prokletí?

Moc nemusím, když se v knížkách prolíná smyšlený svět s tím reálným. A stejný problém jsem měla i tady, zejména tedy na začátku. Auta a Washington, na druhé straně země jak ze středověku s hrady a rytíři. Přišlo mi to takové zvláštní. Naštěstí se většina děje odehrává ve fiktivní zemi Uhlíkově a jakmile jsem se začetla, prolínání mezi světy mi už tolik nevadilo. Mimochodem, taky vám přijde Uhlíkov jako vtipné jméno?

Knížka je sice psaná v přítomném čase z pohledu dvou hlavních postav - Harper a Rhena, což je docela neobvyklé, ale rozhodně jsem s tím neměla problém. Všechny postavy jsou sympatické a hned si je zamilujete. Zejména tedy Rhena. S čistým svědomím můžu říct, že jsem nepotkala postavu, která by byla tak galantní a rytířsky založená. Je to vlastně takový vysněný princ na bílém koni. Ani Harper ale není špatná hrdinka. Dohromady vytváří chemii, která klape a díky které je tahle knížka tak návyková. Přečtenou jsem ji měla během dvou dnů, a i když má téměř 500 stránek, klidně bych snesla dalších 100.

I když je knížka hodně sladká a miloučká, a myslím tím opravdu hodně, není to klišoidní láska na první pohled. Ba naopak. Vztah mezi Harper a Rhenem se vyvíjí pomalu. Autorka stránku po stránce buduje tak křehkou vzájemnou důvěru. I tak se při každém setkání hrdinů uculujete a čekáte, co udělají. V názvu je sice ,,Temné a osamělé prokletí", ale temná knížka rozhodně není. Pokud tedy hledáte romantickou oddechovku, vyváženou tak akorát, u které se zasmějete, tohle je ideální volba. A ani nemusíte být milovníky Krásky.

Temné a osamělé prokletí se drží základní osy pohádky o Krásce a Zvířeti, a tak vás asi nějaký velký zvrat nepřekvapí, ovšem autorka přidala do příběhu i tajemství z minulosti, které sice nedostalo tolik prostoru, ale podle závěrečného epilogu to vypadá, že v druhém díle bude mít velkou váhu. A to je druhá věc, která mě mrzí. Klidně bych si dokázala představit knížku jako povedený standalone. Závěrečné odhalení v epilogu je očekávané a bojím se, že v dalším díle se z hezkého a milého příběhu stane něco jiného. Třeba se ale pletu a autorka mě překvapí. Na to si ale budu muset ještě počkat, protože pokračování zatím nevyšlo ani v originále. Ani nevím, jak to vydržím.

Obstála knížka vedle ostatních retellingů? Za mě tedy rozhodně. Temné a osamělé prokletí má podle mě všechno, co od takového převyprávění očekáváte. Lásku, romantiku, akci a napětí, přátelství a vtipnost. Všeho tak akorát. A k tomu záporáka jak vyšitého v podobě krásné a záludné čarodějky Lilith, u které nikdy nevíte, jakým způsobem se bude mstít příště.

Hodnocení: 8/10

Zdroj obrázku

Původní datum vydání: 24.9.2019