Starý jako čas sám

Retellingy na Krásku a Zvíře posledních pár let rostou jak houby po dešti. Který za přečtení opravdu stojí? A kterému se naopak raději vyhnout obloukem? Není tak lehké se mezi nimi orientovat. Dneska se tedy podíváme na knížku Starý jako čas sám, jejímž základem je nestárnoucí klasika od Disneyho.

Paradoxně to, že osu celé knihy tvořily již vytvořené postavy a prostředí z pohádky, bylo spíše na škodu. Celá první třetiny je podobná, ne-li totožná s filmem. Situace, dialogy, v originále jsou sice kouzelné, ale zde? Belle působí jen jako figurka, kterou autorka přemisťuje z místa na místo, nedokázala jsem se do ní vcítit. Samotné přátelství se Zvířetem mi pak přišlo až moc uspěchané. Nemohu ani říci, že by šlo o tu známou hate-to-love romantickou linku, jelikož ta ,,nenávist" byla tak rychlá a krátká, že jsem ji téměř nepostřehla.

Další dvě třetiny byly o poznání zábavnější. Postava Belle se rozvinula, její myšlenky dávaly smysl. Autorčin styl psaní stále připomínal pohádku, ale děj se stočil temnější cestou. Jen tedy hlavního záporáka odhalíte po první indicii. Nicméně konec mě svým způsobem překvapil, neboť není zcela stejný jako u jiných retellingů.

Bellina matka coby mocná čarodějka je bezesporu zajímavý element. Život před kletbou, pohnutky, které vedly k prokletí zámku i samotné zapomnění dodávají příběhu nový rozměr. Je tu ovšem jedno velké ale. Stačí to k přepsání klasiky? Stačí vytvoření minulosti k napsání retellingu, který zaujme?

Na začátku jsem byla spíše zklamaná, ale vcelku nebyla knížka tak špatná, jak se zdálo. Máte-li rádi Krásku a Zvíře, bude pro vás fajn oddechovkou. Pokud ovšem ne, asi bych se do ní nepouštěla. Starý jako čas sám je dle mého dělaný vysloveně pro milovníky původní pohádky.