Láska po francouzsku

2/12/2020

Autor: Fiona Valpy

Ilustrátor: Není

Počet stran: 224

Rok vydání: 2016

V románu Láska po francouzsku najdete to, co chybí většině dnešních módních knih: opravdovost. Patří k těm, na které budete myslet ještě dlouho poté, co dočtete poslední stránku.

Gina ztratí skvělou práci, přítele i část rodiny, a tak se rozhodne pro zbrusu nový začátek. Vymění chladnou šedivou Anglii za slunný francouzský jih, plný barev a skvělého vína. Začne žít v domě na venkově, který zdědila po své milované tetě.

Zaskočí ji však různé nečekané situace, při nichž se musí spolehnout na nové přátele. S dírou ve střeše jí pomůže hezký a záhadný zedník. Jak dopadne největší faux-pas? Jdou vůbec překonat rozdíly mezi britskou a francouzskou náturou? Podaří se Gině splnit si svůj francouzský sen o lásce?

Můj dojem: Na Lásku po francouzsku jsem se těšila asi půl roku. Miluji Francii, bohužel mě tato kniha zastihla v nejhorší možnou dobu. Nejenže jsem prožívala malou knižní krizi, ale brala jsem i antibiotika a tak jsem na čtení neměla ani moc náladu.

Mé nadšení trvalo ovšem jen pár stránek a pak opadlo. Začátek se autorce opravdu povedl. Střídala se zde minulost se současností, rychle jste se zorientovali v ději a příběh poměrně rychle plynul. Nechápu,co se stalo, ale od třetí kapitoly se prakticky dělo stále to stejné jen s pár menšími změnami.

Každá kapitola začíná v knize seznamem úkolů, které si Gina píše do diáře. Tohle byla část knihy, kterou bych úplně vynechala. Párkrát jsem se přistihla, že je i přeskakuju. Přišlo mi, že se autorka snaží být ,,vtipná", ovšem vůbec se jí to nedaří.

S hlavní hrdinkou jsem si vůbec nesedla. Místy mě vytáčelo její chování, kdy se ve vteřině z klidné Giny stala uječená histerka. Pro mě jediná postava s charismem byla Annie, kamarádka Giny.

Abych ale jen nekritizovala, chválím autorku a především překladatelku, že ponechali v textu francouzská slova. Nemusíte umět ani špetkou francouzsky, a přesto je chápete. Dodává to celému dílu tu správnou atmosféru, které je v knížce opravdu hojně.

Od čtení mě také odrazovalo, že už od začátku jsem věděla, jak příběh skončí. V dnešní době je ale většina knížek tohoto žánru psaná také tak, takže to bych knížce odpustila, kdyby mě bavila. Nemohu říct že ne, protože od poloviny jsem se ani nepřemáhala ji dočíst, ale prostě to nebylo ono.

Z odhalení, které je hned na začátku a proplétá se celým příběhem, si myslím, že mohla autorka ,,vyždímat" víc. Jako čtenář jsem se nedokázala do situace vžít, zatímco hlavní hrdinka ji prožívala naplno.

Lásku po francouzsku hodnotím jako průměr. Dlouho jsem zvažovala nemám-li spíše napsat podprůměr, ale na rozdíl od ostatních románků, Vám knížka navíc předá i informace o výrobě vína a všeho kolem. Konec je sice očekávaný, ale nebojte se, pár věcí se odhadnout nedá. Já jsem měla tu smůlu, že jsem si na knížku vybrala špatnou dobu, ale věřím, že pokud máte rádi odpočinkové knihy, od kterých nic neočekáváte, bude se Vám líbit.

Hodnocení: 5/10