Balada o ptácích a hadech

Balada o ptácích a hadech

V poslední době se objevuje spousta doplňkových knížek k úspěšným sériím, ať už se jedná o Šepotání, Selekci nebo třeba Skleněný trůn či Dvory. Ne vždy to ale dopadne úplně dobře. Někdy zkrátka marketing zvítězí nad kvalitou. Není tedy divu, že jsem k Baladě o ptácích a hadech přistupovala s jistou rezervou. Jak ale můj návrat do světa Hunger Games skutečně dopadl?

Oproti původní trilogii není Balada o ptácích a hadech „jen“ o příběhu splátců. Nahlédnutí do zákulisí Kapitolu je asi největším přínosem celé knížky, protože tím, že je příběh vyprávěn z „druhé strany“, má čtenář možnost seznámit se s historií samotných her. Suzanne Collins mnohem více zabíhá do filosofických vod a řeší otázku vzniku a důvodu pořádání Hladových her. Hry jako takové jsou hodně odlišné a je vidět, jakým vývojem si prošly. Balada tedy nabízí ucelený pohled na celou organizaci a doplňuje tak informace z trilogie.

Tím, že se příběh odehrává několik desítek let před Katnissinou sklizní, některé scény ztrácí své napětí a atmosféru. Už dopředu totiž víme, kam se budoucí prezident Snow vypracoval. Nicméně nemůžu říci, že by mě děj nudil. Bála jsem se, jak se autorka s postavou Coriolanuse popere, ale kupodivu se s tím vypořádala opravdu dobře. Nechybí mu jeho chladná mysl, šarm ani smysl pro pletichy. Snad jen ke konci knihy byl jeho vývoj až příliš rychlý a pár stránek navíc by mu jenom prospělo.

Zmínit musím i pár věcí, které mi na příběhu zcela nesedly. První z nich navazuje na předchozí bod, jelikož se týká Snowa a Lucy (ta je mimochodem úplně skvělá). Jejich přátelství tvoří stěžejní linku příběhu. Sama nevím proč, ale v jistých situacích s Lucy Snow jako kdyby ztrácel...kus sám sebe? Nedokážu to vysvětlit, ale v tu chvíli pro mě nebyl zkrátka uvěřitelný.

A druhý bod se týká čtivosti. Suzanne Collins samozřejmě píše skvěle a velkou část knihy jsem se nedokázala od stránek odtrhnout, nicméně našlo se pár míst, která by se dle mého mohla zkrátit.

Když to tedy shrnu, Balada o ptácích a hadech je knížka, kterou by fanoušci Hunger Games neměli minout. Neříkám, že je perfektní, ovšem její čtení jsem si v celku užila a určitě nelituji, že jsem jí dala šanci. Jak už bylo mnohokrát řečeno, je protkána spoustou písní, včetně té, která se asi všem vybaví jako první. A už jen kvůli historii oné, která hrála významnou roli o pár let později, byste si knihu měli přečíst. Jestli ale doufáte v šťastný konec, zapomínáte, jak kruté Hladové hry dokážou být.

Hodnocení: 8/10
Zdroj obrázku


Autor: Suzanne Collinsová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 504
Rok vydání: 2020

Anotace
Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?

2 komentářů