Co jsme si nikdy neřekli

Co jsme si nikdy neřekli

V young adult literatuře málokdy narazíte na něco zcela nového. Většina knížek je jen obměnou příběhu, který už byl napsán dříve. Přestože miluju nesmrtelné hate-love romance, je příjemným překvapením objevit i téma, jež není v našich vodách příliš časté. Yasmin Rahmanová se ve svém debutovém románu Co jsme si nikdy neřekli nevěnuje jednomu, ale hned několika společenským tabu, která by ovšem vůbec tabu být neměla.

Když jsem si v knihkupectví četla anotaci, věděla jsem, že držím v rukách dílo, které bude hodně silné. Ani tak jsem ale nemohla být připravena na příval emocí, které ve mně vyvolalo prvních pár kapitol. Varování na zadní straně je zcela na místě. Autorka vystihla pocity hlavních hrdinek, především pak Mehrín, na výbornou, několikrát se mi oči zalily slzami a jako u jedné z mála knih jsem se dokázala do postav opravdu vžít.

Témata sebepoškozování, zneužívání, samoty či odloučení jsou prostoupena každou stránkou a nevěřím, že by někoho mohla nechat chladným. Co jsme si nikdy neřekli není pro slabé povahy a nevím, zda bych se do ní pustila ve slabší chvilce, ovšem zároveň si myslím, že spoustě lidem může příběh tří dívek pomoci. Tohle není jen kniha pro ty, kteří si něčím podobným prošli nebo zrovna procházejí, nýbrž román, jenž široké veřejnosti ukazuje, jak se může člověk cítit, na co myslí, jak slova někdy zraňují více než břitvy a jak těžké je svěřit se blízké osobě. Možná právě tato knížka je první vlaštovkou k odstranění přetrvávajícího černobílého pohledu na jednotlivé problematiky.

Při čtení jsem sice narazila i na několik nedostatků, například rychlý spád v druhé polovině knihy, rozuzlení mohlo být delší atd., ale nemůžu říci, že by mi zkazily celkový dojem. Vzhledem k hlavnímu tématu končí kniha tak, jak má, a sama bych asi nic neměnila.

Román Co jsme si nikdy neřekli způsobil loni obrovský boom, zcela oprávněně, a já si moc přeju, aby nezapadl a dál si získával své čtenáře. Přesně takové knihy literatura potřebuje - knihy, které vynesou na světlo společenská tabu.

Hodnocení: 8/10


Autor: Yasmin Rahmanová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 440
Rok vydání: 2020

Anotace:
Šestnáctiletá Mehrín Miahová bojuje s úzkostmi a depresí. Tento Chaos, jak tomu říká, pohlcuje její mysl a dávno už přebral kontrolu nad jejím životem. Mehrín je neuvěřitelně nešťastná. Má pocit, že už to dál nezvládne, že musí zmatek v hlavě nějak ukončit. Uchýlí se proto k tomu nejradikálnějšímu řešení. Přihlásí se na stránku MementoMori – server, který spojuje uživatele do skupin a určuje jim čas a metodu smrti. MementoMori propojí Mehrín s Carou Sandersovou a Olivií Castletonovou, dvěma cizinkami, které bojují s vlastními zákeřnými démony. Když se však začnou děvčata tajně scházet, ukáže se, že nejsou až tak odlišná a najdou jedna ve druhé pochopení. Ačkoli je dohromady svedlo nutkání sáhnout si na život, vznikne mezi nimi hluboké přátelství a dívky si začnou uvědomovat, že pokud vyhledají pomoc, jejich životy bude mít smysl žít. Rozhodnou se ukončit dohodu se serverem MementoMori. Osud je ale krutý pán a MementoMori je nenechá odejít tak snadno. Začíná vražedně nebezpečná hra, která poštve dívky jednu proti druhé... Silný a emocemi nabitý debut autorky Yasmin Rahmanové o přátelství a síle přežít.

0 komentářů