Kulti

O autorce je známo, že její romány kralují žebříčkům slow burn romancí. Ovšem že se „romantická“ linka bude vyvíjet až takhle pomalu, to jsem tedy nečekala. Nemohu sice říci, že bych se u čtení nudila, jelikož styl psaní Mariany Zapaty je až na pár míst skvělý a stránky utíkají jedna báseň, nicméně jsem se nemohla zbavit pocitu, že by už bylo na čase, aby se něco stalo. Příběh pak (doslova) vyvrcholil v posledních 50 stranách. V kontrastu se zbytkem knížky se všechno odehrálo moc rychle, některé vedlejší zápletky zůstaly nedořešené, což ve mně vyvolávalo dojem, že na ně autorka jednoduše zapomněla.

Jak už jsem psala výše, Kulti je napsaný velice čtivě. Přestože má tahle bichlička kolem 500 stran, přečtenou jsem ji měla za tři dny. Samotnou mě to překvapilo, jelikož fotbal opravdu nemusím. Sportovní prostředí je ale zpracováno velice dobře. Ačkoliv se děj točí především kolem zápasů a tréninků, nepůsobí ohraně. Jedna z mých kamarádek se již od mala věnuje právě fotbalu a přiznám se, občas jsem ji v hlavní hrdince viděla. Mariana Zapata podala motiv fotbalu vskutku autenticky.

Největší problém, který jsem s Kultim měla, byl ovšem autorčin fekální humor. Nepřišlo mi na něm nic vtipného a už po první kapitole jsem ho měla plné zuby. Stejně tak „ponožky velké holky“. Prostě, proč? Proč to muselo být v každé kapitole? Zvláštně na mě působily i přezdívky hlavních hrdinů. Nevím, zda to bylo překladem, ale u „preclíka“ jsem vždycky protočila oči.

Kulti, stejně jako další knihy od Mariany Zapaty, se řadí mezi new adult, nečekejte tedy nějakou sladkou romanťárnu, třebaže příběh vypadá jako z pohádky. Skvělá oddechovka, ale to je tak asi všechno. Dostanou-li se mi do rukou ostatní autorčiny romance, dám jim šanci, jelikož Kulti byl vcelku fajn. Pokud ne, nijak zklamaná nebudu.