V dobách své největší slávy pomáhala Koňská knihovna více než sto tisícům lidí. V důsledku Velké hospodářské krize se i střední třída propadla na hranici bídy a přístup ke knihám či časopisům v chudých částech Spojených států amerických – kam patřilo i východní Kentucky – byl velmi omezený. Projekt vzniklý pod záštitou Úřadu na podporu zaměstnatelnosti šířil vzdělanost v odlehlých, často těžko dostupných oblastech Appalačského pohoří, a navíc poskytoval místním ženám placenou práci.
Koňská knihovna a zapadlý venkov, kde se každá odlišnost trestá pohrdáním, inspirovaly spisovatelku Jojo Moyes k sepsání jejího nejnovějšího románu s názvem Jako hvězdy v temné noci. Představuje v něm příběh mladé Angličanky Alice, jež se s manželem přestěhuje do Kentucky. Brzy si ovšem uvědomuje, že vztah s pohledným Bennettem nefunguje tak, jak by si přála. Útočiště nalézá v nově zřízené Koňské knihovně.
„My ženy musíme čelit mnoha neočekávaným výzvám, pokud se rozhodneme překročit hranice toho, co se pro nás považuje za obvyklé a přijatelné.“
Jojo Moyes, autorka bestselleru Než jsem tě poznala, si
srdce čtenářů/čtenářek získala pro příběhy o milostných vztazích. Tentokrát se
ale pouští do zcela jiných vod. Ve spletitém a komplexním vyprávění se věnuje
rasové segregaci i problematice uhelných dolů, které ničí nespoutanou přírodu a
obyvatele horských příbytků vyhánějí pryč. Nosným tématem, které protíná všechny
vedlejší linky, je ovšem síla přátelství. Vztah mezi čtyřmi knihovnicemi zraje pomalu
(román se odehrává v průběhu několika měsíců), s přibývajícím společně
stráveným časem se upevňuje. Podobně se vyvíjejí i postavy. Nacházejí sami
sebe. Být ženou vymaňující se stereotypům v silně patriarchální
společnosti znamenalo dennodenně snášet úšklebky i vyhrůžky, které ne vždy
zůstaly „pouze“ u slov. Feminismus, který autorka zpracovává citlivě, je dalším
výrazným motivem románu.
I přes silná témata zůstává Jako hvězdy v temné noci především poutavě napsaným příběhem. Díky čtivému stylu psaní, který je autorce vlastní, ubíhají i delší kapitoly rychle. Velkým plusem je nepředvídatelnost. K úplnému závěru by se několik výtek našlo, nicméně zbytek děje je bezkonkurenční. Na začátku vůbec nevíte, kam osud, nebo spíše pero spisovatelky, postavy zavede a jaká bude hlavní zápletka. Zvrat od zvratu čekáte. Jak jsem již totiž psala, romantika je sice v knize přítomná, ale ustupuje do pozadí a nechává prostor jiným tématům.
„‚Víš, co je nejhorší, když tě chlap zmlátí?‘ pronesla Margery po chvíli. ‚Nejhorší není ta bolest. Nejhorší je, že v tu chvíli si uvědomíš, co to doopravdy znamená, že jsi ženská. Že je úplně jedno, jak jsi chytrá, jak dobře umíš diskutovat, prostě oč jsi lepší než oni. Nejhorší je to vědomí, že tě vždycky můžou umlčet pěstí. Stačí jedna rána a je to.‘“
Na rozdíl od již zmíněné knihy Než jsem tě poznala či dalšího
autorčina románu Dívka, již jsi tu zanechal netlačí její nejnovější počin na
city. Svou roli v tom hraje i slabší závěr. Výše uvedené tituly
vyvrcholily v srdceryvné drama, ovšem Jako hvězdy v temné noci končí
poklidně. Některé linky dokonce autorka nechává nedořešené, ať si je dokreslí
fantazie čitatele.
Navzdory drobným nedostatkům se ovšem román řadí k tomu nejlepšímu, co jsme od Jojo Moyes zatím viděli.
Hodnocení: 8,5/10
0 komentářů