Dnes bych vám chtěla představit tituly, na které sice nevyšla samostatná recenze, ovšem rozhodně by neměly být opomenuty. 

Pravidelní návštěvníci mého blogu nejspíše vědí, že na komiksy nemám zrovna nejšťastnější ruku. Ovšem v srpnu jsem objevila jeden, který předčil má očekávání. Je jím Harleen od chorvatského kreslíře Stjepana Šejiće. Přiznávám, nejsem žádný odborník na superhrdiny, i tak si mě kniha získala. Graficky je Harleen zpracována úchvatně, a i příběh jako takový mě bavil. Zvlášť samotný vývoj hlavní hrdinky doplněný povedenými kresbami byl velice povedený. 

Další velké doporučení je z trochu odlišného soudku. Dáváte šanci starším knihám? Ne? Tak teď byste měli udělat výjimku. Kniha Easy? vydaná roku 2013 se na první pohled tváří jako typická romanťárna - vysoká škola, tajemný mladík, opuštěná hlavní hrdinka. První zdání ale klame. Autorka se v knížce pouští i do témat, která nejsou v young adult literatuře příliš častá - např. znásilňování, stalking atd. I přesto se ovšem Easy? čte velice rychle a stránky ubíhají jedna za druhou. A asi největším plusem je povedené vykreslení romantické linky. Žádná láska na první pohled, ale pomalé sbližování, získávání důvěry a poodhalování minulosti.

U romantiky ještě chvíli zůstaneme. V posledních dnech roku 2020 se mi do rukou dostala jedna z nejočekávanějších knih podzimu - Kroniky prachu: Pár stránek navíc... Tento dodatek je opravdu pro ty, kterým se Kroniky hodně líbily a příběh i postavy si zamilovali natolik, že by s nimi chtěli strávit ještě pár stránek. Autorka v útlé knížečce poodhaluje zákulisí příběhu, popisuje svůj vztah k postavám, nechybí ani překrásné ilustrace. Trochu mě mrzelo, že pan Reed nedostal větší prostor. Nemám nic proti vedlejším postavám, ale přeci jen mě příhody mrzutého knihovníka zajímají více. I tak jsem si ale knihu užila.

Na podzim také vyšel již pátý díl oblíbené série o Marii Kostkové, tentokrát s názvem Aristokratka u královského dvora. Musím uznat, že se mi příběh líbil více než Vlna zločinnosti na zámku Kostka. Na druhou stranu se ovšem některé vtipy opakují. Nevím, co se stalo, ale Mariino chování mi občas trochu vadilo, což se mi u předchozích knih nestalo ani jednou. Stále je to ale oddechové čtení. Uvidíme, s čím přijde Evžen Boček v šesté knize, kde bychom se mohli dočkat i konečného rozřešení.

Jak jsem již psala výše, v uplynulém roce jsem četla hodně klasiky. Většinou povinnou četbu v ročním shrnutí nezmiňuji, protože bych jen opakovala slova někoho jiného, ale tentokrát udělám výjimku a alespoň jeden odstavec jí věnuji. K povinné četbě jsem dlouho měla vyloženě negativní vztah. Povídky malostranské byly jedno velké utrpení. Myslím si, že k některým knihám si člověk najde cestu až časem. Dnes jsem ráda, že jsem se na povinnou četbu ,,nevykašlala" a raději ji přečetla, i když mě zrovna moc nebavila. V roce 2020 se mi do rukou dostaly tři klasiky, které by si dle mého měl přečíst každý - Na západní frontě klid, Bílá nemoc a Farma zvířat. Snad není nutno dodávat, jak moc jsou tato díla nadčasová. Farmu zvířat jsem navíc přečetla i v angličtině. Vůbec se toho nemusíte bát. Spoustu slovíček odvodíte z kontextu.

A ještě takový malý tip na závěr. V srpnu jsem se pustila do Kupce benátského, kterého asi všichni známe. Po přečtení jsem si pustila přednášku pana profesora Hilského, ve které rozebíral pozadí příběhu, a musím říci, že celá kniha dostala ještě větší rozměr.

A jaký byl váš rok 2020? Účastnili jste se nějaké knižní výzvy? Pokud ano, podařilo se vám ji splnit?